Smradi

Typický film z přelomu tisíciletí - poněkud zvláštní hudba, pomalé plynutí děje a opravdu hodně záběrů na dopravu - vždyť na ten dálniční most byl záběr snad dvacetkrát. Příběhem je film vyloženě tuctový, v ničem extrémně nevyniká, ale také nepropadá, jen ta kamera je strašná - vždycky jsem obdivoval, jak to kameramané dokážou, že vše vypadá ve filmech tak skvěle, i běžné kulisy v Praze a Brně, kde se denně pohybujeme, vypadají na plátně lépe - tady to ovšem není tento případ, je to jako natočené telefonem, kamera se celá třese a některé otočené záběry jsou hodně zvláštní. Takže příběh na průměrné úrovni, kamera ale tristní srovnatelná s amatérským filmem. (09.04.2020)

Vyzdvihl bych výkon Petry Špalkové, kterou jsem viděl hrát i naživo - v Praze v Pygmalionu byla v roli Lízy Doolitlové naprosto vynikající... A ve Smradech byl její výkon neméně zajímavý. Trojan nedostal tolik prostoru, niméně pracujícího otce vystřihl bravurně. Moc pěkný film, který se netváří nijak skvostně, ale má "něco do sebe" . (12.12.2007)

Bohužel, dala bych i víc hvězdiček. Mnohem víc. Jenže Tereza Boučková, její knížky a její nádherně beznadějné a otevřené psaní, její tvorba, její síla, její každodenní boj a její zkušenosti, strach, vztek, proplakaný polštáře a ruce nateklé od facek, její oči, její myšlenky, odhodlanost a statečnost- to všechno v tom filmu mělo být. A není to tam. Vůbec to tam není. Z knížek jsem měla úplně jiné pocity, mnohem intenzivnější. Škoda. (26.06.2009)

Hodně silný film, ale chybělo mi u něj větší rozpracování vedlejších postav - třeba chlapík s dodávkou ("kámoš" Franty) tam takhle byl úplně zbytečný. A dle mého, pokud někdo ve vsi rozpoutá takovéto xenofobní nálady, tak zaručeně nezůstane sám. Moc se mi líbili Špalková s Trojanem a František, ostatní dětští herci bohužel tak dobří nebyli a jejich deklamování dost tahalo za uši. (31.08.2014)

Po sedmileté tvůrčí přestávce natočil Tyc oproti předchozím dílům formálně dost umírněný film, který v některých momentech vypadá až televizně či dokumentárně. To ale pouze odpovídá vybranému tématu, adaptaci skutečného příběhu rodiny potýkající se s xenofobií nového bydliště. I přes tuto zdánlivou umírněnost je ale film opět vizuálně velmi zajímavý, hlavně díky kameře Patrika Honzauera. Velmi netradiční je v tomto filmu práce s humorem, který zde nepůsobí jako odlehčující prvek, ale naopak atmosféru ještě vyhrocuje a sarkasticky komentuje. Tradičně bravurní herectví Ivana Trojana i debutující Petry Špalkové působí v kontrastu s dětskou spontaneitou a nevázaností velmi přirozeně. (04.06.2014)