Ostrov

Kontrast mezi přírodou a nasilím a sexem musí být zřejmý každému hned. Všichni zmiňují háčky, které se dostávají kam nemají (dívala jsem se na to se svýma spolužákama, takže hlášky typu: "Chtěl by ji šukat, ale má to háček" byly samozřejmostí, zřejmě i proto jsem nemohla ten film brát vážně, pochopila jsem většinu, konec si domyslela podle sebe). Tenhle film je tichý. Nic na vás nekřičí, nic vám nevnucuje, a tak je to i s postavami. Myslím, že nejlepší je se na to podívat ve více lidech a poté si o tom promluvit. Proč to skončilo tak, jak skončilo. Chtěl tím Kim Ki-duk něco říct, nebo prostě dostal nápad, "vyrobil" ho, aniž by tím chtěl něco říct. Možná jen tím chtěl něco ukázat. Určitě je to působivý film, o kterém se dá nakrásno debatovat. Jen ten konec může leckoho zklamat. Slabší 4*. (07.05.2010)

Nedokážem uveriť tomu, čo som práve videla! Filmová senzácia? Poetický snímok? Možno tak pre psychicky narušených jedincov. Nevidím nič poetického na zabíjaní zvierat, alebo mlátení psov, či odrezávaní časti živej ryby a požieranie jej tela pritom ako ju bez plutiev zmrzačenú sledujú, ako bojuje vo vode o život a bavia sa aká že je to nádhera! Kórea je plná takýchto psychopatov a najhoršie a pre mňa nepochopiteľné je, že mal tento snímok úspech v Benátkach. Mne sa chcelo zvracať! (09.03.2014)

O režisérech se nezřídka mluví jako o malířích filmového plátna. Pro mne je tím nejvýraznějším malířem právě Kim. Schválně si zkuste během projekce na chvilku film pozastavit. Téměř vždy se vám naskytne úchvatný pohled na tichou poezii podanou nahlas a otevřeně, jako jako kdyby to v momentě namaloval. A ač bezeslov, obsahem překonává Tarantina... (10.12.2005)

Drsně poetický příběh, odehrávající se na jakémsi jihokorejském jezeře. Dva mladí lidé, zjevně ne příliš šťastní, se setkávají a postupně sbližují, ač je toto sbližování dosti bolestivé, a to jak psychicky, tak fyzicky. Oba před něčím utíkají. V jeho případě nám režisér dal krátce nahlédnout do jeho minulosti, v jejím případě můžeme jen hádat, co bylo příčinou toho, že se dostala až sem. Ani po tomto filmu se ze mě nestane Kimův fanoušek, ale musím uznat, že to bylo docela příjemné zpestření. (15.10.2006)

Poetický příliv nezpochybnitelné atmosféry, otevírající divákovi svět plovoucích chatek na jezeře v konci světa, pro lepší pochopení ústředních námětů filmu. Těmi jsou v tomto případě láska a sexualita mezi mužem a ženou za krutých okolností, vzdalující se atributům lidské civilizace a zbytku světa. A to je podle mého více nežli vděčné téma, které jsem viděl ztvárněné už mnohokrát, vzpomenu například film Můj bratr Tom, ale které se přesto svým zpracováním neopakuje a nikdy mě nepřestane fascinovat. Jak není v dnešní době tolik obvyklé, film nestojí na dialozích, vlastně jsou pro něj takřka bezpředmětné. Příběh je vyprávěn jiným způsobem a tento způsob funguje, což svědčí o režijních schopnostech Kim Ki-duka. Prostředky vyprávění lidských osudů jsou samy události, též brutalita násilných scén, příjemná hudba nebo nádhera zobrazovaných přírodních scenérií. Velký význam ve vyznění filmu má výborná kamera. Mnoho scén je velmi naturalistických a nebylo mi při jejich sledování lehko, ale pro mě nebyly šokující. Jsou pro Seom neodmyslitelné. Toto byl můj první film od Ki-duka, takže jsem k němu nepřistupoval s žádnými předpoklady nebo předsudky. Chvíli jsem uvažoval i o nejvyšším hodnocení a stále uvažuji. Rozhodně se jedná o výjimečný film, který zobrazuje něco moc nádherného s minimem prostředků a opravdu prostým námětem. Přesto pro mě není lehké ho přijmout. Příčinou jsou pro většinu z nás zcela cizí kulturní aspekty, protože nejen svou polohou na této planetě je Jižní Korea přecijen vzdálený svět. (05.12.2005)