Takovej barevnej vocas letící komety

Hudba Psích vojáků mi už dlouho lebedí v srdci a radostně se v něm pošťuchuje se šťavnatými cuckami cholesterolu. Z jejich textů rovněž pramení můj oblíbený citát, který zní takto: "Vraž jí tam čuráka, až se chytne oltáře" Filip Topol. A je toho víc. Jejich hudba mě dostala na tolik vrcholů, že by mohla směle konkurovat mé pravé ruce. Tedy za předpokladu, že se ten psychický vrchol dá srovnávat s ptákovým vrcholem. A co tenhle dokument? Na ten platí jiný předpoklad - předpoklad, že každá nová informace, která mi pomůže dokreslit obrázek o jejich existenci mimo záři reflektorů, se rovná zlatu. Za tohoto předpokladu jsem poměrně spokojený. Na druhou stranu však musím souhlasit s ostatními, že tvůrci nešli, co se osobnosti Filipa Topola týče, až na dřeň. Jsou tu určité náznaky temnoty jeho charakteru z úst Jáchyma a spolukapelníků, ale to vše se jaksi rozplyne jako menstruační krev v dešti, když si berou slovo jeho ženy. A to je kurva škoda, protože uhovněné šmouhy na duši nás dělají lidmi a aplikace rčení "o mrtvých jen dobře" je v tomto případě poněkud nešťastná. (24.12.2015)

Záslužný, protože zasloužený dokument. Jsem za něj moc rád, postrádal jsem v něm ovšem výrazné, silné, zapamatovatelné momenty. Jaksi to nemělo koule, což je škoda, protože Filip Topol je musel mít jako medicinbaly. Ocenil bych i souvislejší, umírněnější ukázku tvorby PVO (ve filmu jednoznačně převládala kakofonie) a uměl bych si představit další vhodné pamětníky. Ti, co se tu objevili, navíc dostali jen minimum prostoru. Jedná se o můj čistě subjektivní názor, vím, že tvůrci k tomuto filmu přistupovali maximálně zodpovědně. (11.01.2018)

Filip Topol byl dost zajímavá osobnost, aby to tenhle dokument zachránilo. Jinak to je jako každý konvenční portrét nekonvenční osoby spíš takové plutí po povrchu a na vlně jeho příznivců. Vzpomněl jsem si na Filipovo album Střepy – tohle jsou také spíše jakési střepy jeho života (a mnoho z nich už bylo někam zameteno a zřejmě leží v popelnici). :-/ (08.10.2017)

Vizuálně hezky sjednocený celek, který divákovi nabízí jednu z podob mýtu Topol, založenou na malosti vypravěčů. Z výsledku pak asi divák, který si v sobě nenese svůj topolovský příběh založený na vlastní zkušenosti s ním nebo jeho tvorbou, nepochopí, co by mohlo stát za nápadem točit o něm dokument ... leda že byl takový skoro dnešní emo ztracený ve velkym světě. Překvapivě kvalitní záznamy z Vojáckých vystoupení. 2-3* (10.10.2017)

Vždy, když hodnotím dokument, kladu si otázku, proč vzniknul a co je jeho cílem. Co bylo impulzem pro tvorbu tohoto dokumentu, zdá se mi být zjevné. A pak se ptám, proč až teď? Nebyl snad Filip Topol zajímavou osobností už za svého života? A tak skládáme tu mozaiku domněnek, protože není co říct, i když je toho zároveň tolik k vyslovení. A právě takový mám z tohoto dokumentu dojem. Jako, kdyby někdo slepil pár archivních záběrů s výpověďmi přátel a blízkých, proložil to muzikou a bylo hotovo. V dokumentu pro mě nezaznělo příliš nového, naopak jsem v něm spoustu věcí postrádala – především hloubku, do které by se dalo ponořit – vždyť tady Filip zanechal tolik osobních zpovědí! A to už se ani nebavím o míře invence celého dokumentu, která ustrnula těžce v mínusu. Asi proto mě nejvíc oslovily některé dosud nezveřejněné archivní záběry a taky to, že jsem konečně viděla tu Filipovu „dívku odjezdu“. (25.09.2015)