Kočka

Jeden z nejsmutnějších filmových příběhů, co znám. Tenhle film by měl být zakázán osobám, které nejsou v perfektní psychické kondici, mohl by je dovést k sebevražednému puzení, tak silnou má atmosféru. Nechce se mi vláčet s pověstnými nočními ptáky do Atén, abych zmiňovala perfektní výkony obou hlavních představitelů. Kočka je prostě filmová paráda, jakou uměl právě Pierre Granier-Deferre. Stejně, jako Klec (1975), řeší na malém prostoru a v minimalistických kulisách rozpad vztahu dvou lidí. (05.05.2011)

Mrazivo presná a chladná štúdia jedného nefungujúceho partnerského vzťahu v čase, kedy sa už láska zmenila na domnelú nenávisť. Prečo domnelú? To ľudia pochopia, až toho druhého stratia, no žiaľ to už je vždy neskoro a už sa s tým nedá nič robiť. Tak reálne, tak zo života až to bolo nepríjemné. Koľko podobných príbehov sa odohráva za oknami domov a činžiakov? Veľa, veľmi veľa... (24.08.2016)

Mačka je príbehom o rozpade manželstva. V celku jednoduchý príbeh dvoch manželoch s ktorých života sa vytratila láska. Namiesto nej sa objavila nenávisť, opovrhnutie a ignorácia. Celá vyhrotená situácia naberá spád keď si Julien v podaní legendy francúzskeho filmu Jeana Gabina zaobstará mačku. Jeho žena ju nedokáže vystáť. Mačka dostáva viacej lásky a viacej vľúdnych slov, než ona a to má za následok ešte štipľavejšie hádky a ešte očividnejšie zúfalstvo. Film si veľmi hravo pohráva s perspektívou aj retrospektívou a tak toto zamotané klbko emócií postupne rozväzuje. Na jeho konci čaká smútok a tragédia. Mačka je komorným príbehom, ktorý si vystačí s minimom hercov, s minimom dramatických situácií a s čím pracuje je stiesnená atmosféra a špecifické strihové postupy a obrazové kompozície, ktoré umocňujú emócie, ktoré sa vo filme nachádzajú. Malý veľký film, ktorý stojí na hercoch a jednej mačke. (15.03.2012)

Opravdu smutný, chladný a depresivní film. Manželé o kterých film je už spolu nejsou schopní ani příliš komunikovat (do toho všeho ještě Gábinova číča.) Vzpomínají na staré časy, na mládí. A v hloubi duše věří, že má jejich vztah jestě naději. Deferre vytvořil neopakovatelnou atmostféru, do dvou hlavních roli vybral ty nejlepší možné herce a s touto kombinací vytvořil skutečnou špičku. Vlastně všemi svými stránkami je Kočka skutečně vyjímečný film. Dojmě mě jen když si na něj vzpomenu, nadchne mě pokaždé, když ho vidím. Mnohdy nepotřebuje ani slova, aby vyjádřil myšlenku. Pouze mlčky jako malíř dokončuje obraz krutého staří, nemoci, šedě a temnoty. Ukazuje nelítostně nelítostný svět. Ukazuje životní peklo, kdy už si přejete snad jenom smrt. A nakonci.... Vás totálně, ale totálně dostane. Neznám film, který by byl takto silný. Kočka je ztělesním filmového zážitku. Ale takového, který vás může velmi poznamenat a zarazit. Jenomže, není právě úmění, když film dokáže vyvolat takové emoce? Je. A Jestli existuje nějaké filmové nebe, tak tam musí být 3 obrovskééé židle. Jedna pro pro Signoret, herečku která svou roli ani nehraje, ona ji žije. Další pro mistra Gabina který nepotřebuje ke slovům slova a stejně jako Signoret svou roli žije. A třetí pro pana Deferre, který tohle všechno natočil. A jestli je tohle opravdový obraz staří a společnosti. Tak... Tak radši nic. (23.03.2016)

Filmařsky dokonalá a ve své nemilosrdnosti až trýznivá studie odcizení. Jean Gabin a Simone Signoret ztvárnili manželskou dvojici s jejich léta živenými nenávistmi, vnitřní prázdnotou a osamělostí s takovou intenzitou, až se svírá hruď. Řeč není, jak se naivně domníváme, nástrojem dorozumění, ale prohlubuje propast mezi do sebe uzavřenými světy. (28.09.2020)