Bosch

Trocha mi to pripomenulo The Wire. Hlavne, čo sa týka policajnej práce okolo vyšetrovania prípadu. Samozrejme, že to nemá taký rozsah a komplexnosť ako The Wire, ale bolo sa na čo pozerať. Zaujal ma aj Marlo Stanfield, ktorý sa zmenil z drogového priekupníka na policajného detektíva. Bosch je charizmatický a má svoje typické charakterové črty. Samotné vyšetrovanie malo spád a tiež zaujímavé zvraty. Vedel by som si predstaviť aj druhú sériu s iným prípadom. (10.10.2015)

Každý, kdo se po absolvování kurzů Slabikáře slaboduše nezarazil u Hery Potratů, Hangrgejsů či Padesátí odstínů neohrabaných sexuálních fantazií padesátiletých vepřovic ví, že sáhnout po Míšovi Konelym znamená sáhnout po tom nejlepším, co bylo v žánru napínačů a detektivek v posledních padesáti letech vyprodukováno. Úžasný vypravěčský talent, dokonale lahodná stylistika, fantastické a originální zápletky a až genitální propracovanost děje, přesně takhle by měly vypadat bestselery v ideálním a moudrém světe bez slaboduchých dětí, vypatlaných patnáctek a tupých a nadržených starých panen. Naštěstí však konečně začínají dostávat reálné vizuální kontury i masturbační fantazie všech soudných čtenářů! Když v roce 2002 senilnějící Klint a egoistický Helgeland dokurvili Míšovu jinak famózní Krvavou stopu změnou pachatele a hlavně obsazením Blbějšího do role masového vraha, což je asi tak stejné fopá, jako by hrál Hanibala Lektra Lůj Definé, vypadalo to s dalšími filmy dost na poševní ústí. Pak však zaplaťSatan přišel Advokát, kterého už Míša nepustil lehkomyslně z ruky, a tak si dnes konečně můžu na obrazovce pocákat xicht svého nejoblíbenějšího detektiva všech dob, mimochodem i naprosto skvěle vykástingovaného, a už se mi tolik nebudou xobě lepit stránky v knihách. Těch s Bošem je dnes 22, tak doufám, že tento skvostný seroš bude mít minimálně dvakrát tolik dílů než třeba buzerantské Glí nebo ultrablbá Veronika Mars, ať se nemusím tolik bát, že žiju výhradně ve světě vyteplených lopat. První řada byla excelentní kompilací Parku ozvěn a Města kostí, druhá bude složena z Pádu, Posledního kojota a Kufrového tanga. Ohledně třetí jsem zrovna poslal Míšovi mejla, že chci okamžitě Devět draků, což je DMSM ten nejlepší Boschský kousek, a jestli ne, tak verbala kurevsky nasere. Snad ještě víc, než ten místní pokrytecký madarký buzerant (POMABU), který mě na jedné straně láká, ať mu jedu dělat negra do Varů, ale v zaplaceném celostátním píárku prohlásí, že jsem tu jen velkoryse trpěné zlo. No, Michal snad takový pičus nebude a něco takového si nelajsne! (09.08.2015)

Zase jednou po čase po skončení seriálu chrochtám blahem jak to malé selátko. A při tom stačilo po první sérii změnit opravdu jen málo. Vysadit hloupou dějovou linku s masovým vrahem a vsadit na jednoduchost a přímočarost. Sice opět dvě linie, ale mnohem uvěřitelnější a řekl bych i ucelenější. O kvalitách tohoto seriálu svědčí nejlépe fakt, že jsem poslední díl dal dokonce i s anglickými titulky, což se mi stává opravdu jen ve výjimečných případech, silné, seriálové závislosti. Tohle byl jeden z nich. Co dokázal Stellan v Riverovi, to stejné platí pro Tituse a jeho Bosche. Perfektní a dokonalé představení, které mě uspokojilo na 110 procent. (18.03.2016)

Příjemně oldschoolovým způsobem laděná kriminálka, která pečlivě sleduje portrét hlavní postavy a je uvěřitelným způsobem realistická. Bosch je pro mnohé kolegy nepříjemnou osinou v zadku, na druhou stranu si nedokážu vzpomenout na podobnou postavu s tak pevnými morálními zásadami, která by u toho někdy (ne)působila alespoň trochu směšně. Silné postavy, silné zápletky, žádní béčkoví záporáci a jeden z nejsympatičtějších seriálových castingů vůbec. Nemalý podíl na finálním výsledku mají z mého pohledu i tvůrci (za mě vůbec nejlepšího) seriálu The Wire, jejichž rukopis se tu skutečně nezapře. A ten přímý odkaz na The Wire v poslední sérii z úst Jamieho Hectora je už jen takovou třešničkou na závěr. [85%] (06.02.2022)

Seriál má nesporné kvality. Například relativní objektivitu, s jakou ukazuje proměnu Ameriky posledních let - už není důležitá svoboda a spravedlnost, více se přihlíží na procesní a formální správnost. Jak je to představa mylná, si může každý za pět minut vyjůtůbit pod heslem třeba "US police brutality" - já jsem to jednou udělal, a pak jsem nemohl týden spát, pořád mi před očima běhaly ty desítky online zastřelenejch, mrtvejch nebo aspoň zmlácenejch lidí pro nic za nic. Tehdy jsem si taky udělal o americe představu v tom smyslu, že tamější systém je už dnes víceméně taková "hezčí" forma nacismu. Dále je tu hezky vidět, jaký ovoce nese řízený multikulturalismus (jenž v americe probíhá intenzivně posledních 15 let, a tady v evropě - samozřejmě pod brutálním americkým tlakem - začíná masově právě nyní): vězení narvaný hispáncema, na lapáku nápisy zásadně dvojjazyčně atd. Co se mi ale na seriálu nelíbilo, byla hlavní postava ztvárněná nějakým římským císařem, nebo jak se ten kokot jmenuje. To je taky, rodičové zřejmě trpěli nějakým komplexem, že pro svýho synáčka viděli takovou sqělou budoucnost.. No jen si to představte: přinesli si z porodnice kus uřvanýho pokakanýho masa - a to je prosím TITUS!!! Postihové. No nic, on je prostě pro mě ztělesnění americký arogantní nadřazenosti. Tyhle typy maj tak divně přerostlý žvýkací svaly (asi jak pořád žerou ty gumový housky v hamburgerech), že jim to dělá hranatý ksichty, který jsou TÁÁÁK americký! Tenhle pán je navíc fakt samolibej frajírek, takže jsem to celkově moc nedával. (15.09.2015)