Král Artuš: Legenda o meči

Velký fantasy nářez, který artušovskou legendu sice ctí, ale zároveň si s ní dělá naprosto cokoliv, co se mu právě zlíbí. Přidává do ní obludy, Artuše ukazuje jako gangstera z Londýna (totiž z Londinia), díky Ritchieho režii a skvělé Pembertonově hudbě je nesmírně našlapaný a stylový, díky hercům po čertech sympatický... A především je také dost vtipný, což upoutávky bohužel bůhvíproč zamlčely. Neříkejte, že jste od Guye Ritchieho čekali obyčejný film. (15.05.2017)

Králi Artuši nemůže nikdo vytknout přehnaný respekt k legendě, naopak je to zase rocková jízda, které v kině ve 3D oči navrch hlavy odpustí, že pro samou akci a řežbu jsou motivace postav někde za horizontem událostí a dojemné pasáže nedojímají. Guy Ritchie si opět dělá radost po svém a tak bude minimálně jeden člověk absolutně spokojený - on. Za mne dnes 4* s tím, že opakování v telce se z obavy o hvězdičkový sešup vyhnu. (13.05.2017)

Tolik nápadů utopených v takové sra*ce. Jako by si Ritchie usmyslel, že natočí za nehorázné prachy výkladní skříň svých trademarků a zapomněl přitom na napětí, gradaci a hlavně příběh, který by sympaťák Hunnam potřeboval jako sůl. Ne že bych případnou dvojku nechtěl dát. Jen se obávám, že bych byl v kině už tuplem sám, protože tahle báchorka utopená v cool, leč antivypravěčských montážích asi za srdce mnoho lidí nechytne. A nejen staromilce, kterým zaručeně rupne cévka. (11.05.2017)

Film v mnoha ohledech zajímavý. Celkovým přístupem ke složité látce, vizuálem, mnoha zrychlenými či vtipnými scénami, který ale v prostředku zpomalí a je nudný. Nic víc bych proti němu neměl, protože konec je opět našlapaný a já se (doslova) probudil. Škoda, (historické) ani fantasy filmy mě nijak zvlášť neberou a tady jsem si myslel, že mě král Artuš (zde v mnohém připomínající Robina Hooda, jen bohatým nebere a chudým nedává) chytne více. (26.09.2017)

Patřičně fyzický zážitek se všemi Ritchieho trademarky. Nechybí divoké konverzačky s nestíhatelnou kadencí, nechybí Londýn, nechybí kamarád Beckham. Do samého konce jsem se ale nemohl rozhodnout, jestli takovým sympatickým divočinám trochu neškodí fakt, že jsou nasoukané na klasický příběh, který tradiční body potkává občas velmi ledabyle, občas odvážně a nápaditě, ale občas právě nevyhnutelně klasicky. Nejrazantněji se to děje při přímém porovnání Artuše, který si v Hunnamově sebejistém podání nechává rozbít ústa, nejde pro drzé slovo daleko a relativně často na svůj úděl remcá, a Vortigerna, archetypálního fantasy zlosyna s touhou po moci. Přesto mám z Legendy velkou radost, protože moji oblíbenou látku zpracovává po svém a s rytířskou ctí se dobírá konci, ze kterého by se v nějakém alternativním vesmíru pokračovalo vstříc excelentní sáze. Nám zůstane alespoň poctivý a statečný záblesk. (30.07.2017)