Poslední samuraj

Ten film má opravdu zvláštní vyprávěcí postupy, nejde jen o klasicky japonskou pomalost, ale díky (mimo jiné) snaze o dost nefilmovou naraci se trochu rozpadá do jednotlivých scén. částečně jde asi o záměr. Ovšem úžasné nasnímaní, práce s barvami a hypnotická Sakamotova hudba se starají o názvuky mistrovství přítomného ve starších Ošimových filmech (Obřad...) naplno. Navíc Kitano, výborný jako vždy (vím hraje stále dost podobně, ale mě jeho herecký projev opravdu dostává...). Některé scény jsou opravdu silné, na druhou stranu souboje působí dost nudně, je otázkou jestli díky režisérově nezkušenosti s tímto typem filmů nebo jde o nepovedenou snahu dekonstruovat žánr. Neodvažuji se hodnotit film jako celek, protože moc neznám japonské prostředí, ve kterém byl vždy provázán sex s politikou a mám z filmu pocit, že mi v něm mnohé uniklo. Je to mezi 3 a 4 hvězdami, ale jde o silně subjektivní hodnocení. (22.03.2007)

osmnáctiletý sozaburo kano vypadá nevinně, ale zdání klame. ve skutečnosti je to psychopat, který využívá nadržený chlapy k sexu a pak je vesele zabíjí. vlastně je to geniální. miluje zabíjení, takže se přidal k samurajům a u nich si beztrestně nadělal pár killů. nice. be gay, do crime. 👍🏻 BTW, soundtrack byl nádhernej. (25.03.2023)

60% - Musím čtenáře varovat před koupí tohoto DVD od HCE. Nekvalitní české titulky a rádoby dabing (ve skutečnosti velmi tupé čtení oněch titulků, kde pouze viditelné gramatické chyby střídá slyšitelná neznalost výslovnosti) mě jako diváka při sledování zrovna nepotěšily. O velmi nelogickém českém názvu filmu raději pomlčím. Gohatto je film o homosexualitě v samurajském "dojo". Je udělán velmi poutavě a k celkově přesvědčivé atmosféře velkou měrou přispívá i pěkná Sakamotova hudba. Styl vyprávění je však poněkud chaotický, a divák se s žádnou postavou pořádně neseznámí. Těžko říci, zda-li je to chladnou povahou dané kultury, nebo umělecký nezájem o propracování postav. Každopádně zde určitá hloubka, vzhledem k citovým ambicím filmu, dost chybí. Pro milovníky digitálního sekání asi málo krvavé, a pro milovníky ostrých emocionálních gulášů zase příliš povrchní... Gohatto má však parádní dynamiku, kratší epizody si navzájem pěkně kontrastují, a vůbec se na to "dobře kouká". S lepšími titulky bych asi hodnotil lépe. Pointa závěru mi totiž, přiznám se, docela unikla… (27.07.2007)

Film uzavřený pevně jako škeble, jako duše chlapů vystavených na jedné straně mravům uvolněným tak, až je to našinci nepříjemné, a na druhé straně tuhému řádu, povinné sebekontrole a pózám, skrz které se nedostanou ani k tomu, aby pochopili sami sebe, natož pohnutky a činy ostatních. I my diváci se skutečný příběh „prokletého objektu touhy“ a jeho pravý význam, skrytý pod zdánlivě až příliš otevřeným povrchem, dozvídáme jen z druhé ruky, v náznacích, gestech, pohledech, kapitánových hypotézách a ke konci, když se škeble přece jen trochu otevře, v krátkých těžko dešifrovatelných prostřizích do vzpomínek/představ. To mi ovšem docházelo až postupně a zpětně, ze začátku převládal zmatek, na co že se to vlastně koukám; musím si dát někdy repete, teď už aspoň s jakousi představou, jak to vůbec celé číst. Zatím **** za neobvykle neprvoplánové vyjádření těžko vyslovitelného a schopnost vyvolat touhu, aby se k tomu člověk promyslel a provnímal. (21.10.2014)

Da se vubec natocit tragicky spatny film z nadherneho prostredi historickeho Japonska plny samuraju? Da a naprosto jednoduse, staci kdyz jsou vsichni ti samurajove kapku prihrati. Cely film pak podle toho vypada a cele je to ... no proste total GAY. Nejvetsi shit co jsem videl za posledni hodne dlouhou dobu. Bod zachrany davam ciste za vizualni aspekt. 1/10 (28.06.2008)