Hana a její sestry

Woody při všech zatáčkách, odbočkách a kličkách, které ho občas popadnou ve snaze změnit svůj rukopis a mást tělem, někdy rezignuje a udělá film prostě tak, jak mu to jde nejlíp a s větami jako "a neni ta tvoje neplodnost z masturbace?", "prosím tě, nešahej mi na moje koníčky" a podle mě je to jen dobře, takového Woodyho mám nejraději. A když si k tomu přibere ještě Miu, Barbaru a Dianne - v tomhle filmu mojí no.1, tak si připadám jak ve vyšlapaných pohodlných bačkůrkách a jen vrním. (24.11.2005)

Někdy mám podezření, že Woody je žena v mužském provedení. Zná dokonale ženskou duši, u něj mám pocit, že zná moji maminku, sestru, dceru, neteře, sestřenice, tety, babičky...…….miluji jeho hlášky, které dokáží odlehčit ten náš život vezdejší do jiných parametrů, já se tomu dokáži smát a o tom to celé je...... (06.10.2018)

Další Woodyho krásný film.Sice se znovu nedokázal vyrovnat Annie Hallové,ale přesto se mi líbil hodně.Nejlepší je samozřejmě samotný Woody v roli hypochondra Mickeyho.Skvělý je tady i Michael Caine a prakticky všichni ostatní.A k tomu krásný,nevlézavý happy end.Určitě jeden z nejlepších Woodyho filmů. 90 % (28.08.2009)

Narozeniny Michaela Caina jsem oslavil jeho první oscarovou rolí. A večírek s Hanou a jejími sestrami se podařil. Viděl jsem příjemně oddychový, komediálně-dramaticko-romantický počin, který začal skvěle, pokračoval ještě lépe a končil poněkud rozpačitě, ale co z toho, happy endu holt člověk nezabrání, když si ho filmař usmyslí. A sem se navíc hodil. Oceňuji i fakt, že žádná z postav nakonec nebyla nadbytečná (ani hypochondr Mickey, o kterém jsem si dlouho myslel, že ve filmu je hlavně proto, aby si Woody Allen zahrál). A zmíněný Michael Caine? Perfektní (pochopitelně), ovšem spravedlivě musím říct, že excelentní Max von Sydow se mu ve všem vyrovnal.__P.S. Že ve filmu zazní moje oblíbená píseň I've heard that song before... To jsem opravdu nečekal. (15.03.2012)

Kdybyste měli zkouknout z celé Woodyho filmografie jen jediný kousek, pak by to mělo rozhodopádně býti právě tohle typicky hořkosladké "sesterstvo putovních partnerů". Nenapadá mě totiž film, ve kterém by slovem i písmem zdatně vládnoucí židovský klarinetista Allan Konigsberg natolik obratně propojil a rozpohyboval všechna svá zamilovaná témata, jakými bezesporu jsou láska, smrt, bůh, ženy, hypochondrie, nevěra, smysl života, náboženství, New York, jazz a bratři Marxovi. A krom jiného taky krásně ukázal, jací alibističtí a přizdiseroucí slaboši a vychcánci dokážou být pánové tvorstva ve své emocionální nahotě. Sám Allen o tom jistě ví své, když po Diane Keaton (a řadě dalších) pustil k vodě i éterickou Miu Farrow a pojal za choť jejich adoptivní dceru... :-) (10.07.2012)