Hana a její sestry

Hanin mozek představuje řídící centrum rozvětvené rodiny. Řeší potíže hádajících se rodičů, pomáhá v žití svým sestrám, bývalé alkoholičce Lee i bývalé feťačce Holly, vychovává děti a ve volných chvílích dumá o tom, jaké to její dosud spolehlivý manžel Elliot před ní skrývá tajemství. Do rodinné pohody se ještě občas vetře Hanin bývalý bezspermiózní manžel Mickey se svými neodkladnými hypochondrickými a náboženskými problémy. Postavy jsou tedy jasně dané a životní osudy jednotlivých rodinných příslušníků se pomalu začínají proplétat. (11.09.2009)

Hana a její sestry dokáží vyvolat celou paletu emocí. Scénář je bezchybný stejně jako civilní herectví všech zůčastněných. Allen rozehrává na pozadí čtyř ročních období v New Yorku komediální vztahový více úhelník, který má často hrany ostřejší, než leckterá dramata. Spolu s Purpurovou růží z Káhiry pro mě nejlepší Woodyho film. (12.05.2011)

Narozeniny Michaela Caina jsem oslavil jeho první oscarovou rolí. A večírek s Hanou a jejími sestrami se podařil. Viděl jsem příjemně oddychový, komediálně-dramaticko-romantický počin, který začal skvěle, pokračoval ještě lépe a končil poněkud rozpačitě, ale co z toho, happy endu holt člověk nezabrání, když si ho filmař usmyslí. A sem se navíc hodil. Oceňuji i fakt, že žádná z postav nakonec nebyla nadbytečná (ani hypochondr Mickey, o kterém jsem si dlouho myslel, že ve filmu je hlavně proto, aby si Woody Allen zahrál). A zmíněný Michael Caine? Perfektní (pochopitelně), ovšem spravedlivě musím říct, že excelentní Max von Sydow se mu ve všem vyrovnal.__P.S. Že ve filmu zazní moje oblíbená píseň I've heard that song before... To jsem opravdu nečekal. (15.03.2012)

Už se u mě stalo tradicí, že Woodyho filmy, které všichni považují za jeho nejlepší, mne naopak přijdou "pouze" velmi dobré, zatímco ty, které jsou podle ostatních spíše dobré, mám já nejraději. A toto je přesně ten případ. Snad až do poloviny filmu mě "Hana a její sestry" nijak zvlášť nezaujaly, snad bych mohla říct, že jsem se i trochu nudila. Ovšem pak se příběh dostal do tragicko-komediální roviny a happy-end mu sedl, aniž by se stal hloupě kýčovitým vyústěním jinak dobrého filmu. Přesto zůstávám u 4* a 5* raději dám jeho geniálním komediím ze 70-tých let. Mám k nim jednoduše mnohem blíž. (11.12.2005)

Popravdě o něco slabší, než jsem ve společnosti Allena zvyklý. Dokonce bych řekl, že nebýt jeho postavy svérázného (jak jinak) hypochondra, těžko bych si tentokrát hledal k příběhu cestu. Takhle ale naštěstí opět není o vtipné hlášky nouze a před kamerou září hotová herecká smetánka, kterou je radost sledovat stejně jako Woodyho moudrost a životní zkušenosti, které speciálne tady bohatě zúročil. Na víc jak 75% to ale zatím nebude. (02.08.2013)