Dejte mi pokoj!

Christian Clavier podává velmi dobrý herecký výkon, kdy v podstatě celý film stojí na něm a na tom, jak svou roli zvládne. A zvládnul ji dobře. Popravdě, já bych se sesypal dřív a poslal všechny do háje. Tady jsou navíc ještě postavičky, které jsou fajn a které to místy případně dovedou hezky oživit, když už to začíná být monotónní. (18.07.2017)

Když jsem viděl komentáře a hodnocení, trošku jsem se začal bát. Nicméně, první polovina mi přinesla překvapení jako hrom. Svižný scénář, geniální Clavier (o tom bude řeč ještě níže) a celkově mě potěšilo, že je to ve stylu těch starých francouzských konzervaček typu Oskara. Skutečně vyjímečně jsem se bavil. Ovšem, ve druhé půlce už mé nadšení kleslo, protože rozehrávala poměrně primitivní a vulgární dějovou linii, která mi bohužel dvakrát vtipná nepřipadla. Když si totiž odmyslím to pitvoření, přiblblého souseda a rychlý střih s rychlou kamerou zbyde mi pouze příběh ve druhé půlce příběh o nevěře s lechtivou příchutí. Kdybych to viděl v americkém filmu, pouze bych se zatmelil jak jsou ty Američani blbý. Anebo spíš, jací jsou hulváti. Ovšem, trhá mi to srdce, když to vidím u francouzského komedie, co mě v prvních čtyřech minutách vrátila do pradávných zlatých časů. Časů Pierra co bydlí nalevo od výtahu, šoféra Oskara a Belmonda, co prožívá Veselé Velikonoce. Je pravda, že Veselé Velikonoce jsou taky o nevěře. Rozhodně ale nevyzní ve výsledném dojmu tak vulgárně. A závěr jsem už nepobral, vůbec. Jinak o Clavierovi jsem ani nevěděl, jaký je génius. Opět se vrátím k těm starým komediím, protože se musím na něco zeptat. Nepřipomínal vám zde strašně Funése? Tou gestikulací, výrazovými prostředky, hlasovým projevem, komediálním talentem. Parádní výkon. Tebe si Christiane ještě proklepnu. A doufám, že přístě už to bude u nějakého filmu, co bude dobrý po celou dobu. (12.02.2017)

Pro mě "typická francouzská komedie", která se od začátku do konce nezastaví, ale nějako to není můj styl...Nemám ráda přehrávání a zbytečné "chyby", které aby člověk v životě skutečně udělal, tak by musel být extra idiot...Je tam toho sice málo (plno jiných těchto děl toho obsahuje, tak dvakrát více), ale i tak mi to stačilo. Clavier je super, ale zbytek osazenstva již ne...Přišlo mi to spíše trapné, ani jsem se nesmála, závěrečná scéna s otcem - ta byla ze všeho nejlepší a fakt mi to stačilo.... (22.11.2015)

Konverzačky příliš nevyhledávám a když už, tak komedie. Líbí se mi hlavně francouzské, naopak české filmy, zejména po roce asi 2000 (nejen komedie) moc nesleduji, protože je zejména jejich scénář zoufalý. Tato komedie mě dokázala rychle vtáhnout do děje, nabízí sice velmi jednoduchý námět a zápletku, ale vyvažují to dobré gagy a kombinace vtipných a vážných dialogů/scén. O nejvyšším hodnocení jsem po skončení neuvažoval, dosavadní vývoj a pointa to vyřešily za mě. (06.11.2016)

Ovšem musí potit krev, protože pod názvem Dejte mi pokoj! se tají pouhá situační anekdota s prostým východiskem. Clavierův hrdina, dobře situovaný zubař, objeví na bleším trhu starou jazzovou desku, o níž léta snil. Těší se, jak si ji doma vychutná, ale hodina klidu (tak se film jmenuje v originále) mu není dopřána. Manželka i milenka si nutně chtějí promluvit, uklízečka zapíná vysavač, syn vede domů hordu uprchlíků, telefon věčně zvoní, výtah věčně nejezdí, řemeslníci buší do potrubí a sousedi na dveře. Prostě všechno se spikne, aby narušilo posvátný rituál s gramofonem.Divadelní původ z plátna vyloženě křičí, jako by se hra inscenovala pro televizní kameru, která z bytové dekorace skoro nevyjde dál než na chodbu. Obklopen typizovanými figurkami, musí Clavier stupňovat svou nedočkavost až k hysterii: „Jestli chceš žárlivou scénu, tak prosím, ale rychlou!“ Někdy ani nepotřebuje slova, stačí mu výraz tváře, když do bytu vtrhne celý dům na večírek nebo když na adresu údajného polského instalatéra slyší obhajobu: „Poláci prožili lágry, nikdy jim nemůžeme porozumět.“ Pár konverzačních jisker však ohňostroj nevykřesá, navíc se milostné aféry vlekle rozpitvávají a dětské oči běženců dojemně prolamují hrdinovo plakátové sobectví. V závěru žene text zubaře do vyloženě školácké morality, aby pochopil, co je v životě opravdu důležité. A to je celých osmdesát minut vzpomínky na časy, kdy francouzská komedie ještě znamenala pojem. (17.06.2020)