Le Chasseur de chez Maxim's
Maxim's Porter
Vrátnik od Maxima
Režie:
Claude VitalKamera:
Maurice FellousHudba:
Paul MisrakiHrají:
Michel Galabru, Jean Lefebvre, Daniel Ceccaldi, Marie-Hélène Breillat, Claude Gensac, Francis Perrin, Sabine Azéma, Gérard Jugnot, Robert Dalban (více)Obsahy(1)
Julien žije na zámku se svou manželkou urozeného původu Germaine, které už dvacet let tvrdí, že pracuje v průmyslu – má konzervárnu, která se proslavila svým výtečným hráškem. Ve skutečnosti pracuje jako vrátný v luxusní restauraci U Maxima, kde má takříkajíc pod palcem chod slavného podniku a osobně zná všechny význačné hosty. Na průmyslníka přišel proto, že skutečný majitel konzervárny se náhodou jmenuje stejně jako on – Mercier… Germaine, která tráví hodně času s kanovníkem, majícím sklon příliš holdovat alkoholickým nápojům, oznamuje manželovi, že přijede syn jejího bratra Octave, který právě dostudoval a Julien ho má vzít k sobě do továrny. Julien se samozřejmě zděsí, a když mladík skutečně přijede, řekne mu pravdu. Tak Octave poznává chod proslulého podniku i služby, které Julien prokazuje význačným návštěvníkům, když jim dohazuje půvabné společnice, za což ovšem inkasuje nemalé sumy peněz. Poznává i Julienovu milenku Totoche, která by se ráda stala vdanou paní. Octave je nicméně v rozpacích: co teď bude dělat? V téže době se z pobytu v Anglii vrací i Julienova dcera Genevieve, která nadšeně oznamuje, že se s někým seznámila: je to Francouz a šlechtic! Zdá se, že dívka je do zatím neznámého muže poblázněná. Germaine se v novinách dočte, že Mercierovy konzervárny významně zvýšily obrat, a tlačí na Juliena, aby koupil nový pozemek. Ten se tedy musí postarat o značnou sumu peněz, kterou chce získat tím, že Totoche na celý víkend prodá velvyslanci, který po ní doslova šílí. Milá Totoche si ale mezitím vybrala jiného nápadníka, zchudlého markýze du Vélina, který se poohlíží po bohaté nevěstě, protože právě zesnulý strýc mu nenechal žádné dědictví a on je prakticky na mizině, což ovšem pečlivě skrývá. Totoche du Vélina svádí a on jí ve slabé chvilce přislíbí manželství, vzápětí ale žádá Juliena, aby jí vzkázal, že to nemyslel vážně. Za to Julien od markýze zinkasuje sumu potřebnou na koupi pozemku, protože zklamanému velvyslanci musel peníze vrátit. Julien, kterému vše pomalu přerůstá přes hlavu, se rozhoduje odejít na odpočinek a oznamuje, že svou továrnu prodá. Octavovi sdělí, že by měl nastoupit na jeho místo, s čímž mladík zprvu nesouhlasí. Na zámku se koná slavnost, na níž má Genevieve představit rodičům svého vyvoleného. Jaké je Julienovo zděšení, když v něm pozná markýze, který si ho samozřejmě pamatuje z restaurace. Namluví mu, že na zámku jen obsluhuje. Netrvá ale dlouho a vyděsí se i markýz, když se na slavnosti objeví vyparáděná Totoche, doprovázená další „dámou“ od Maxima. Oba muži prchají před odhalením a nakonec se sejdou schovaní ve stejné skříni, jejíž podlaha se ale pod jejich tíhou proboří. Markýz vypíše Totoche jako odškodné šek na 250 000 franků – který je ovšem nekrytý – a dívka nadšeně odjíždí... (TV Prima)
(více)Recenze (56)
Osobně preferuju jinej typ humoru, Vrátný od Maxima ale důstojně reprezentuje francouzský komediální žánr 70. let. Starší divadelní předloha je tu znát (nejen) ve výpravě, ale i v převzatých doslovných citacích (zazní tu například hláška o anglickém králi, ačkoliv v době vzniku filmu měli v Anglii královnu). Výborný Michel Galabru, za všech okolností okouzlující Claude Gensac, úsměvný Francis Perrin plus několik bezmála akčně vtipných situací (které mimo jiné dodává vždy směšná Dominique Davray). ()
Furt jsem od táty slýchával jak je Vrátný od Maxima výborná francouzská komedie, která mě za osmnáct let minula, jenže nakonec se ke mně dostala a já se více nemohl těšit a hlavně jsem byl nakonec spokojený, proč by také ne. Herci jsou příjemní a hlavně dva z nich staří známí četníci, takže se na to hnedka lepčeji kouká. Každopádně bych měl proti příběhu nemalou výhradu, ale to bude mít asi každý, kdo se na tento film podívá, takže je tu fakt, že příběh je trošku jednodušší a karty mu padají přímo pod ruku, ale také je tu stále to kouzlo staré dobré pardálské francouzské komedie, která nikdy nezestárne, jen my zestárnem, a to kouzlo osobnosti ztratíme, narozdíl od těchto komedií. ()
Životní role Michela Galabrua, který ve filmu exceluje a konečně není ve stínu Funése v četnické sérii, kde sice také exceloval, ale byl vždy "jenom" dvojka. Zde však byl jednička a to s hvězdičkou a jednoznačně si zaslouží 5*. Je to jeden z filmů, který si pouštím, když si chci odpočinout a zvednout náladu. Nádherný nápad, kdy vrátný vlastně kočíruje luxusní podnik, je přímo ze života a o humorné scénky tak není nouze. A navíc ten podnik skutečně existuje, takže při nejbližším výletu do Paříže nezapomeňte alespoň projít kolem Maxima. Nakonec můžete zajít i na kafíčko, nevyjde to dráž než v Praze na Staromáku. A je to pak pěkný pocit, když si doma pustíte film a řeknete si, hele tady jsem nedávno byl. ()
Nijak zajímavá, spíše průměrnější francouzská komedie, na jedno zhlédnutí, která neurazí, ani nenadchne, jen se na ní prostě dobře kouká. Prostě obyčejná, velice sympaticky natočená a zahraná situační komedie plná omylů, záměn, nedorozumění a nečekaných odhalení. Navíc s šarmantní Claude Gensac, nevyužitým Jeanem Lefebvrem a excelentním Michelem Galabru (v geniálním dabingu tradičního Soběslava Sejka) v hlavní úloze. Tady se všechno točí kolem něj a on dokazuje, že film podobných kvalit (a komedii obzvlášť) prostě s velikým přehledem utáhne a pro mě byla radost to sledovat. Být tam místo něj kdokoliv jiný (kromě Funése, který tady s těmi četníkovskými herci nějak chyběl), pravděpodobně by to vůbec nefungovalo. A když už se na to nejspíš už nikdy nepodívám, po Četnících a rozhovoru jsem se s úžasným Michelem Galabru nemohl rozloučit příjemněji. A ta čtvrtá hvězdička je mimochodem jenom za něj, bez něj by to bylo o jednu méně. Odpočívejte v pokoji, mistře - a pozdravujte Lousie de Funése. Snad už jste se po tolika letech konečně zase potkali, chlapci. ()
Michel Galabru je fenomenální francouzský komik, stejně jako Jean Lefebvre nebo v jiné podobě Claude Gensac, ale – bohužel – humor této legendární komedie je šponován příliš samoúčelně, s jasným bulvárním podtextem, který je dle mého zhola zbytečný. Škoda, že řada motivů se opakuje tak dlouho, až ztratí svůj esprit – sem patří právě většina scén z restaurace u Maxima, kde se to hemží šampaňským, ústřicemi a poodhalenými ženštinami. Klasický situační humor tak, jak jej známe z jiných francouzských komedií, naplno tryská jedině ve scénách, odehrávajících se ve venkovské vile. A to je přece jen málo. ()
Reklama