Zavěste červené lucerny

Týden sraček part 2. Obsah zde na čsfd mluví za vše, nicméně jsem si říkal, že to přece nemůže být tak hrozné. No, bylo. Dvě hodiny nekonečných keců a čůrákování od ničeho k ničemu mi přišly podobně dlouhé jako půl roku analytické geometrie vyučované v Hoch Deutsch mongoloidním orangutanem. 85%? Nasrat! 20% (01.08.2017)

Zcela v souladu s výrokem jistého amerického fyzika Stevena Weinberga: „Čím více se zdá vesmír srozumitelným, tím víc se také zdá být bezúčelným" tvrdím, že čím více je kterýkoliv film jasným pro diváka, tím více pozbývá smyslu. A tady to platí dvojnásob. Veškerá délka filmu neslouží k sestrojení a rozuzlené zápletky, ale k ukázání času jako zdroje plynutí, slučujícího čas filmové a životní dvojznačnosti. ____ Číňané mají obecně jistý problém s genderem, na druhou stranu přistupují k ženě jako k tématu velkoryse a spravedlivě z obou stran – jak kritikou údělu konkubín, tak přiznáním, že vztahy mezi ženami jsou zrádné a postrádají ono chlapácké „co jsme si, to jsme si“. Velice zajímavě vyjadřuje tohle pnutí nesoulad asymetrie vztahu mezi postavami a symetrie prostoru, protože při řadě záběrů stojí kamera přesně v ose a obraz lze v půli čistě přeložit (viz galerie). Tomu odpovídá napětí mezi figurativním uměním zaběrování a abstraktním uměním psychologie. V tomhle filmu, jinými slovy, je vše povrchové jakoby nepodstatné, jenže i zevnitř zmítá postavami bol a prázdnota, tudíž to jediné podstatné zůstává přece jen venku, nikoliv však ve fyziognomickém smyslu na člověku, protože figura a tvář je jen maskou, ale v přírodě. Člověk jako takový je zbytečný. (08.12.2008)

Panečku, to bylo něco! Jednak můj první čínský film a s touhle tématikou, na delší lyrický pasaáže jsem si zvykla poměrně rychle a seděly mi, i čínština.. ale potom ta mrazivost tradic, uzavření v mikrosvětě, smířenost v ženských očí... ještě teď mi z toho není dobře. Stačí, když si vybavim tvář, po který se koulí jedna slza za druhou a nehne se jediný sval v obličeji. Nenávist, soupeření, závist, zoufalství..toho všeho se nám dostává dosyta a pěkně pomaloučku, postupně, až konec graduje. Opravdu emotivní zážitek, kdy si můžeme jako ženy v ČR vážit toho, jak se tu žije.. (19.08.2010)

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček. Na stolečku mistička, v té mističce vodička a v té vodičce rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je kočka? Do lesa zaběhla. Kde je ten les? Na prach shořel. Kde je ten prach? Voda ho vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili. Kde jsou Ti voli? Páni je snědli. Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni. (12.06.2015)

Tenhle snímek vás může dostat příběhem, ale nejvíc vás stejně okouzlí svojí krásnou vizuální stránkou, kdy hlavně scény se sněhem jsou prostě nádherné. Tohle je něco, co vás dovede okouzlit, na co se chcete dívat, protože je to krásné. A do toho rudými cákanci zasahuje tragický příběh o tom, jakou destruktivní moc mají tradice. (18.01.2016)