Hrdina

Ambice, velikášství a megalomanie, nic z toho není Zhangovi cizí, ale přitom nějak zapomíná na své postavy. Neustálé zpochybňování jednotlivých příběhů neústí nic v jiného, než ve zkratkovitě vykreslené charaktery všech dotyčných, které pozbývají poslední šance na ztotožnění s divákem (čili se mnou). Film, jak nejlépe vypéct císaře, se u mě nakonec zvrhnul na film, jak nejlépe vypéct diváka. Asi jsem se měl posadit na zadek z efektních bitek a vymazlených záběrů, ale bylo to asi tak stejný zážitek, jako když se člověk bez řidičáku dívá hodinu a půl na to, jak neustále dokola jezdí tucet aut značky Ferrari. (25.01.2008)

Zvláštní film. Spíše vizuální orgie, než regulérní film, ale vyplatí se podívat. Ale pozor! Pokud jste se už při Tygru a drakovi chytali za hlavu, protože tam byly přehnané scény, tak tomuhle se raději vyhněte. Protože takové odrážení šípů, nebo boj na jezeře, to je vážně masakr! (24.04.2009)

Podobné hrátky se způsoby vyprávění byly přesně tím, co mi svého času chybělo v Klanu létajících dýk a co z Hrdiny dělá i něco o kapku rafinovanějšího než jen sled překrásných obrázků. V podstatě jednoduchý koncept dvou vypravěčů a tří verzí jedné situace umožňuje nejen donekonečna opakovat souboje v pokaždé jinak zabarvených lokacích, ale také měnit pohled na dění, vykreslovat postavy a má koneckonců vliv i na vizuální podobu snímku; jak směřujeme od původních smyšlenek k jádru věci, mění se i původně ultrahypersuper stylizované wuxia scény záhadně se chovajícího listí a odrážení tisícovek šípů pomocí kusů látky na “realisticky” přijatelnější souboj na meče v poušti. Od letmého náčrtu malicherných a malých postav se zamíří k prokreslenějším, lidštějším a zároveň vznešenějším charakterům (jejichž vztahy nabývají v závislosti na poznávání pozadí události jemnějších rysů), od jednoznačnosti ke komplexnosti, od stereotypního motivu pomsty k „vyšším zájmům“, a to v přímé úměře k tomu, čím blíž jsme pravdě. Jestli něco přežije svou dobu, tak to dle mého nebude příliš učesaný, dějový a v podstatě jednoduchý Tygr a drak, ale právě Hrdina. (05.12.2008)

Nevidět "Hrdinu" v kině, asi bych alibisticky zůstal na lepších čtyřech hvězdičkách. Dlouho jsem čekal na to, až se mi tenhle film dostane do ruky a dlouho jsem odkládal všechny pokusy ho získat nebo si ho jen půjčit. Ovšem nabídce místního multiplexu se už odolat nedalo...Začnu srovnáním, kterému se tady nevyhnula většina uživatelů - "Tygr a drak" je i v mých očích lepší, nebo lépe řečeno - osobnější. Jenže "Tygr a drak" je naprosto dokonalé dílo a svým filosoficko-poetickým záběrem se vymyká všem podobným snímkům. Přesto ani na "Hrdinu" v životě nezapomenu. A důvod je jednoduchý - "Hrdina" zhmotňuje všechno, co jen film dokáže. Velkolepá, emotivní podívaná, která vás s naprostou samozřejmostí přenese do neomezených končin fantazie a dovolí vám zapomenout na okolní svět. Při návratu z kina mi město připadalo strašně, strašně šedivé a obyčejné...Po formální stránce je "Hrdina" uměleckým dílem - barvy, hudba, zvuk, choreografie, kostýmy - to vše tvoří jednolitý, geniálně promyšlený a úchvatný celek. Navíc se může opřít o propracovaný scénář a rafinovanou strukturu vyprávění. A také skvělé herecké výkony všech zúčastněných...Mimochodem, k té kontroverzi - napadlo vás, že kdyby v Číně nikdy žádný komunistický režim nebyl a Zhang Yimou by "Hrdinu" natočil do detailu stejně jako to udělal, že by byl naopak všemi poplácáván po ramenou, jaké že to morální poselství svým filmem nabídl?! Ale na to klidně zapomeňte - a "Hrdinu" prostě berte s otevřenou myslí. Pak se dočkáte komplexního zážitku. Takhle totiž vypadá filmové umění. (08.11.2006)

V Číne to bol dosť kontroverzný film, keďže autor podľa seba vyrozprával históriu. Ak si to tak vezmeme, tak aj u nás sa mohol kľudne stať kontroverzným, keďže má silný absolutistický podtext. Ale mne to nevadí. Výnimočne. A prečo? Preto lebo to je jeden z (vizuálne) najkrajších filmov aké som videl. Striedanie farieb pozadia a filtra kamery navyše podporené úžasnou chybou = skvelý film. (23.09.2005)