Fénix

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. (20.02.2015)

Mám rád filmy z vojnového i povojnového obdobia. Film Fénix ponúka pohľad na povojnovú situáciu v Nemecku i zničený Berlín, ale ten hraje v tomto komornom filme len okrajovú úlohu. Príbeh je veľmi lákavý a ešte lákavejšie bolo pre mňa obsadenie Niny Hoss do hlavnej úlohy. Už vo filme Žena v Berlíne bola úžasná, je sympatická i presvedčivá. Režisér odkrýva karty postupne, hlavne v prvej polovici je tam vždy nejaký otáznik a pochybnosť a divák si nie je celkom istý, či Nelly je alebo nie je Johnnyho žena. R. Zehrfeld v roli Johnyho tiež úplne super, fakt mu to sadlo. Je to sympaťák a po T. Kretschmanovi by to mohol byť ďalší Nemec, ktorý môže kľudne hrať i v Hollywoode. S Malarkym sa výnimočne nezhodnem v tom, že Fénix nemá silnú scénu. Podľa mňa ňou je jednoznačne záverečná scéna (pozor spoiler!) so spevom na piáne. Johnnyho pohľad na ruku a tá hudba...Nádhera. 80%. (04.12.2016)

Vyzerá to, akoby Fassbinder sfilmoval Hitchcockov scenár. Poodbnosť s britovým slávnym opusom tak trochu chápem ako prenesenie podobného sujetu do úplne odlišného dobového a kultúrneho kontextu. Ako sa napríklad udialo u dvoch Kurosawových historických filmov, prenesených na divoký západ. Ale tam to bolo vedomé, tu je základom filmu kniha. Treba sa odosobniť od faktu, že hlas nie je poznateľný iba na základe spevu, ale aj rozprávania a ono asi aj na koži by si manžel všimol nejaké to materské znamienko a nemusia hneˇskočiť o postele, aby to bolo zreteľné. Ale aj tieto logické nedostatky skôr smerujú k myšlienkam diela, ako absolútna zmena človeka po pobyte v koncentračnom tábore. Čiže nielen psychická, ale aj fyzická. (27.07.2017)

Zatímco filmu Barbara jsem vyčítal až extremní dějovou a postavovou nedoslovnost, tady mě na Christiana přišla až přílišná doslovnost a to jak v dialozích, tak záběrech. Film však disponuje ještě jedním záporem a to naprosto nevěrohodným chováním hlavních postav vůči v sobě v kontextu s danou situací. Ještě mně pobavilo jak Johnny v okamžiku nemusel chodit do práce dělat číšnika a měl čas na vše ostatní. Navic Ronald Zehrfeld pro mě není žádný herec, fakt sorry jako, tady byl sice lepší než v Braboře, ale to proto, že v ní byl naprosto katasrofální, alespon, že Nina odehrála kvalitku. (27.08.2017)

Když jsem pochopil, že to celé bude o tom, že muž (mimochodem nesympatický kretén) nepozná po osmi měsících svou ženu... Ano, sice měla popálený obličej následně chirurgicky opravený, ale ať mi nikdo neříká, že by ten trotl okamžitě neviděl stejná gesta, chůzi, mimiku, gestiku, proxemiku, písmo a především, kurva, hlas! 20% (12.11.2017)