1001 gramů

Nórsko-nemecko-francúzska koprodukcia, a v hlavnej úlohe žena, ktorá pôsobí na prvý pohľad veľmi vyrovnaným dojmom, no vnútorne prežíva akúsi neurčitú citovú dilemu. Vo svojej podstate celkom fajn námet, ale inak ma táto chladná severská dráma ničím neoslovila. Keď už je dejová línia taká nezaujímavá, tak to zvyknú zachrániť aspoň dialógy, či iné špecifiká. Ale tu nebolo proste nič, čím by tento film nejako vynikol. Nebola to jednoznačná nuda, ale od pozoruhodnosti to malo teda dosť ďaleko. Také to bolo... suché. (27.12.2016)

Celkem příjemný příběh o tom, jak může vypadat vyrovnanost, respektive, jak je možné ji najít. Vědecké prostředí je celkem umně spojeno s prostředím emotivním, kdy se jedna žena snaží o to, aby sama našla nějaký smysl svého života, který je spojen hlavně se samotou a nemocným otcem. Trochu dramatičtější romance, která celkem funguje. (07.06.2016)

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou. (06.04.2020)

Život ani láska se nedají změřit. K tomu se propracováváme celých 90 minut, které sice jsou obrazově skvělé, kameraman si s tím vyhrál (krajina, mraky, pochodující delegáti s deštníky, seník), ale jinak se ten příběh vleče a nakonec jsem se vlastně ani nedozvěděl, jestli holka po tátovi ten statek převezme, nebo se "vrátí" do Paříže a zůstane už tam nafurt. Jinak je to hodně zelený a ekologický film (návrat k farmářství, ptáci, elektromobily mají jen ti kladní hrdinové) - k čemuž mi ale nějak neseděla ta jasná kritika, jak chudáci kuřáci musejí kouřit v úzkých chodbičkách nebo v utajení - když už ekologicky, tak zgruntu vše, ne?, a žádné tesknění po dobách, kdy kuřáci mohli hulit snad všude. Hlavní herečka, byť ji uvidíme v závěrečné scéně nahou, má jinak pořád stejný výraz bez emocí, asi seveřani nedávají pocity mimikou moc najevo. A přišlo mi, že film nešel moc pod kůži postav - o tátovi jsem se chtěl dozvědět víc, než jen že nepřevzal grunt a nechal ho bráchovi. Něco o jeho ženě taky chybělo. A o vědkyni vlastně víme úplné prd. Fakt nemá kámoše, spolužáky nebo internet? Chápu, co film chce říct, ale navzdory lehké hudbě a pokusům jako o nadhled tak činí těžkopádně a vlastně povrchně. (06.09.2020)

Z kdysi pronikavého a nezaměnitelného ironika, který uměl bez patosu vystihnout bizarní krásu existence a nepravděpodobného sblížení se zřejmě definitivně stal konvenční kýčař. Prvních deset minut je skvělých, pak film upadává do doslovné a dojivé rozbředlosti, v níž už není ani památka po sžíravosti geniálních Vajec a málomluvné vřelosti Povídek z kuchyně. A za ten vybarvičkovaný závěr by Hamer zasloužil kilem po hlavě. (27.04.2015)