Dokonalý šéf

Jo, jo, vysoká gastronomie! Úplně totéž, jako byste si pořídili předraženou, totálně luxusně vypadající štětku, která by vás dvacet minut naprosto fantasticky velezkušeně rozkuřovala a velkohubě u toho slibovala vše z fuckt nezbedného pornokatalogu, oč jste se kdy styděli požádat i tu nejotrlejší amatérku, aby si náhodou nenatrhla šlachy nebo se ji neucpala Eustachova trubice. A pak náhle, těsně před tím než byste se kulantně rozdováděn chystal vrhnout na tu nevázanou multiotvorovou speleologii, by si prostě sbalila to perfektní pozadí a pár okouzlujících trojek, beze slova se zdekovala a vám zbylo jen urputné pnutí v egu, neodolatelná chuť na řízek a pravice pro pláč. Už čtení jídelního lístku slibuje nezapomenutelný orál. Třeba takový flambovaný Kachní konfit alá Bourguignon, façon du chef, na archivním Romanée-Conti s Foie Gras, zdobený strouhanými lanýži, smržem, prémiovým fromážem Bleu d'Auvergne a sypaný dušeným marockým šafránem je rozhodně něco, do čeho jste zatím jazyk nikdy nestrčili, vaše chuťové buňky začínají šílet, ty dva litry obluzen nadšeně vysolíte, objednáte a při slastném čekání si mohutně slintáte na fiží. A pak před vás ten francouzsky mluvící tučňák se snobským výrazem okázale postaví sněhobílý talíř velikosti mlýnského kola, v jehož středu se povaluje nějaká ubohá dvougramová mrdka, ze které by se tak tak nažral leda podprůměrný Pygmej a co vypadá jako žluté muší hovno polité petrolejem, do něhož někdo s autistickou přesností osově souměrně zapíchal piliny a kousky pokrčeného použitého hajzlpapíru. A nakonec to přesně tak i chutná. Prostě dva litry v prdeli, hlad jak sviňa a vy se ze všech sil snažíte před odchodem do Mekdonalda zachovat v tom Grandrestaurantu dekurvum a neuroticky neumlátit toho nafrněného pikolíka naleštěným clochem. Pak ale z kuchyně vykoukne arogantní kokot Bredly Kůpr a se samolibým úsměvem odpálí zbytky vaší sebekontroly otázkou, jak vám chutnalo. Ač tomu do loňského, naprosto blaženého Chefa chybí kaloričtější jídlo a trocha komediálního nadhledu, je to filmík veskrze příjemný, svižný, zajímavý a dokonce prost sračkoidní romantiky, co vás taky neméně mile a citlivě pohladí po žaludu. Pardon, vypadlo mi tam „k“. Ale i tak místy způsobuje naprosto stejné gastroenteriální tenze, hlasitou kručivost, nadměrné slinění a nutkavou chuť to na chvíli stopnout, vypravit se do špajzu a uplácat si z jeho nedbale doplňovaného obsahu, tedy dvou ztvrdlých rohlíků, soli, kečupu, pepře, kostky masoxu, prošlé konzervy trenčianských párkov s bielou fazuľou, zelenajícího gothaje, sifonové bombičky a octa nějaké to Les escargots bourguignonne au parfum d'anis avec Dom Pérignon 1992. Takže se před sledováním opět raději pořádně nažerte. Já, jakožto budoucí věhlasný kritik restaurací, tomu bez váhání pálím čtyři zasloužené myšulínské hvězdičky. (25.05.2016)

Další ze série mnoha gastronomických filmů, jež se v posledních cca osmi letech točí jako houby po dešti, až na to dokonce vznikla produkční společnost. Tenhle snímek je příjemný ve svém závěru, ale doklopýtává se k němu značnou porcí předvídatelných klišé, nezajímavých výbuchů vzteku a velmi, ale skutečně velmi plochou charakterizací postav. Chtěl bych o Adamovi vědět víc, než jen že neměl otce a matka neměla zájem (nebo to bylo naopak?) a že nezvládl příliš brzké dosažení svých snů. Chtěl bych víc vědět o jeho nové kuchařce, než že se po pitkách a večírcích pak chtěla starat o dceru, ale manželovi se to nelíbilo.chtěl bych víc vědět o Tonym, jeho homosexualitě a jeho umírajícím tatínkovi. Jako, v tomhle psychologickém pojetí naprosto exceluje Bistro Ramen, kterému tento film nesahá ani po kotníky. Máme zde hlavně orgistické záběry přípravy skvěle vypadajících jídel, jeden dialog o tom, proč nepodceňovat jídla z fast foodu, a skutečně "rodinný" konec, kdy si konečně samotářský vlk uvědomí, že na všechno nestačí sám a že musí někomu věřit. Jo, a taky, jak jsem se dočetl v titulcích, se točilo v kuchyních restaurací Gordona Ramsayho, to mě rovněž potěšilo. Pak jsem málem nepoznal Emmu Thompson, která vypadá jak krabice, ani Umu Thruman, ta zas vypadá jak Joker nebo nějaký zlý, nájemný vrah. Celé je to hodně předvídatelné, v charakterech ploché, hvězdu navíc dávám za pozitivní konec. (06.10.2019)

Americký Zdeněk Pohlreich a jeho strastiplná cesta zpátky na výsluní. Film je sám o sobě ryzím průměrem, neboť dle mě nevyniká v žádném aspektu až na jeden a tím je fenomenální Bradley. Chopil se velmi charakterní role a onu cílevědomost i aroganci zahrál na výbornou. Sem tam zazní nějaký vtípek a cholerické výstupy v kuchyni jsou rovněž cool. (04.01.2016)

Paráda. Takový kuchařský orgasmus. Má to skvělý a rychlý spád, 100 minut uteklo neskutečně rychle. Film je plný nečekaných vyústění a vtipných situací. Bruhl exceluje stejně jako Cooper. Jediná velká nevýhoda, co jsem pocítil je, že po 40 minutách jsem měl hlad.. A nepomohl popcorn ani kokýna. Jinak ale vřele doporučuji, i přesto, že na 5tou Michelinskou tomu ještě chybí špetka oregana. (24.10.2015)

Za mňa super, ale ja viem, kto je Gordon Ramsay, 5 rokov som študoval potravinársky priemysel, mám rád filmy o varení, mám rád jedlo, relatívne detailne poznám suroviny a s chuťou varím. Po Favreauovom Chefovi ďalší parádny kulinársky zárez. Ale rozhodne nie taký pohodičkový. Adam Jones je hajzel, s ktorým sa väčšinu času nedá vydržať a tak, keď sa občas nezachová ako arogantná sviňa, je to vskutku dojemné a krásne (záver, narodeninová oslava, hotelová izba). Scény varenia a nákupu surovín nádherne poetické a „potravinárske“. Avšak opäť: možno len pre človeka, ktorý sa neuspokojí na večeru s mrazenou pizzou. Apropo, pizza, hamburgery a spol. Autori filmy potvrdzujú teóriu, že najlepší kuchári sveta nemajú absolútne žiadny problém s podobnými jedlami. To majú len blbci a snobi, ktorí tomu nerozumejú. Naopak, majú ich svojím spôsobom veľmi radi a vážia si ich. No musia byť urobené dobre, to je základ. Nikde, nikde, opakujem NIKDE nie je napísané, že poctivý hamburger je menej, ako marinované ustrice s hľuzovkovým pyré. Takisto postavy super. Evidentne sa dosť strihalo. Adam dlho dáva dokopy tím a nakoniec sú to len nepodstatní štatisti. Ale nikto sa nestratil, každý má svoje miesto a svoj zmysel v príbehu, od Omara Sy, cez talentovanú kuchárku Siennu Miller až po diplomatického šéfa v skvelom slušnom podaní Daniela Brühla. Koniec so spoločnou večerou geniálny. (04.12.2016)