Česká pivní válka

Popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli mě dokument zaujal či nikoli, ale rozhodně to je něco, co vám pomůže nahlédnout na tu českou povahu, na to, co pro nás pivo znamená, tedy pro některé Čechy, a co jsou ochotní pro ně udělat. Popravdě se mi nejvíce líbilo, že jsou zde lidé, kteří to zkoušejí doma a chtějí v tom být skutečně dobří. (05.10.2016)

Nějak mi unikl smysl a celkové vyznění dokumentu. Jedná o změť myšlenek tři lidí spjatých s pivem, kteří chrlí svá moudra bez jakékoliv společné koncepce či společného tématu. Ono vedení těchto řečí a nesmyslnost jednání ostravského kritika, který si jede do JAR, aby zjistil, že s ním nikdo nebude nečekaně mluvit, je vyloženě nezajímavé. O vztahu europiva a poctivého piva z minipivovaru dokument v podstatě neřekne nic. (09.09.2015)

Na rovinu přiznávám, že jsem od tohoto dokumentu čekal něco trošku jiného. Seznámení se třemi lidmi, kde každý z nich je tak trošku pivní úchyl, bylo sice zajímavé, ale bez jakýchkoliv emocí nebo alespoň hlubších názorů. Jeden je evidentně umělec a spisovatel, který jako svého osobního Lucifera vnímá jihoafrický SAB Miller a každej si o něm myslí, že je šáhlej, čehož si určitě je i on sám vědomej, protože i jako vzezření tak působí. Mimochodem i já jsem jeho drsno názory na Jihoafrickou společnost moc nechápal. Plzeň sice také dlouho vnímám jako průmyslové lehce lepší pivo, ale ono to ve skutečnosti ani jinak pro jeho slávu vnímat nejde. Abych ale sledoval pózy jako, že se napiju a pak to pivo před kamerou vyplivnu, to už bylo i na mě moc. Druhej je zase sládek z Plzeňskýho Prazdroje, který se rozhodne založit pivovar uprostřed Běloruska. To docela i chápu. Nechápu ale příšernou grafiku celého pivovaru, název Plzensky pivovar s evidentním odkazem na český ležák a pod ním napsáno, že se jedná o pšeničné pivo. Nutno dodat, že jsem na internetu zmínku o tomto pivovaru nenašel a ani to, že SAB Miller by tam jakkoliv zasahoval. Nehledě na to, že víc než o sládkovi, zaujal ten dokument pohled spíš na kolegu dědu, který si tam povídal s místními a měl tak trochu zájem i z lidského hlediska. Na rozdíl od toho sládka. No a třetí člověk - řezník, ten mi byl jedinej opravdu sympatickej. Na svém statku si vymýšlí svoje vlastní pivo, co vaří v hrncích, ve kterých předtím měl šrot pro prasata. To nadšení, to je přesně to, co se mi hrozně líbí. To, že všichni do sebe denně nasypou deset piv, to je sice taky fakt, ale o tom to v tomto případě nebylo. Na závěr škoda, že tenhle dokument v sobě neměl žádnou hlubší myšlenku. Prostě jenom ukázal lehce přehnané názory tří lidí, jak vnímají dnešní české pivo jako pojem. (09.09.2015)

Čekal jsem dokument o různých způsobech výroby piva, srovnání malých a obřích pivovarů a objektivním pohledu na současnou pivní situaci. Dostalo se ke mně ale něco trochu jiného. Česká pivní válka nabízí spíše subjektivní pohled na současný stav českého pivovarnictví a až filosofické zamýšlení se nad českou identitou a významem českého piva pro (nejen) náš národ. (30.10.2014)

Kolekce názorů tří různých podivínů, abych to napsal nějak slušně, na vývoj a odkaz českého piva. Národní hrdost ventilovaná skrze zlatavý mok. Nic víc. Trošku mi uniká nějaký hlubší smysl tohoto dokumentu. Abych pravdu napsal, tak jsem čekal něco malinko jiného. Jako by snad ani nic říct nechtěl. Minimálně jsem očekával nějaké zajímavosti z české historie piva, která je rozhodně košatá. Tady se zajímavostí opravdu nedočkáte. Jedná se o čirou oslavu piva ve společnosti mnoha dlouholetých pijáků. Nejvtipnější jsou asi eskapády s ostravským "umělcem", který vyhlásil válku Jihoafrické republice za to, že si dovolila odkoupit zřejmě jeho nejoblíbenější Plzeň. Osobně jsem nezaregistroval jakýkoli pokles chuti a jeho předstírané zhnusení nad každým vypitým douškem působilo hrozně uměle. Legrační byl ten řezník, který se rozhodl uvařit si vlastní pivo. Dvakrát ho uvařil pro kanál a až třetí pokus byl pitelný, nikoli však ohromující. Nicméně, hrozně se mi líbila jeho houževnatost a tah na bránu. Zřejmě vaření piva není až taková hračka. Jinak ta pronášená moudra do života byla vážně ze sekce "za 5 minut zavíráme". Dokument na mě působil poměrně příjemným, leč bezobsažným dojmem. Kratší stopáž dojem lehce zachraňuje. Vidím to na 2 kousky. (21.09.2015)