Režie:
Miroslav JanekScénář:
Miroslav JanekKamera:
Miroslav JanekHrají:
Eva Zaoralová, Jiří Bartoška, Jiří Janoušek, Jan Adamec, Ladislav Kachtík, Jaroslav Weigel, Antonín J. Liehm, Tereza BrdečkováObsahy(1)
Historie padesáti ročníků Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který se poprvé konal v roce 1946, své padesátiny však díky zvratům a dramatickým událostem 20. století slaví až o 19 let později v červenci roku 2015. Dějiny festivalu mapuje režisér Miroslav Janek ve spolupráci s dlouholetou programovou ředitelkou Evou Zaoralovou, která rozmlouvá s některými pamětníky dávných ročníků. Dosud neviděné dobové archivy, perličky z neznámé minulosti, rozhovory o filmech, hostech a zákulisí představují v různých obdobích zcela jiné tváře festivalu. Jak se postupně vyvíjel jeden z dnes významných áčkových festivalů, jehož velký kus historie se odehrával v zajetí politických manipulací a pokryteckých hesel? Karlovarský festival, jak ho dnešní filmoví fanoušci neznají. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Na tenhle dokument jsem se dlouho těšil, a když se mi konečně splnilo přání ho vidět, nemohl bych být spokojenější, protože se mi dostalo všeho, nač jsem byl nalákán z traileru: spousta skvělých archivních záběrů a zajímavostí ze "zákulisí" MFF KV. Nesmírně mě potěšilo se třeba dozvědět, že festival v minulosti navštívili mí herečtí oblíbenci jako Giulietta Masina, Claudia Cardinale, Henry Fonda či Monica Vitti - všechny ty celebrity, které ve Varech byly od r. 94, kdy se festivalu ujali Bartoška se Zaoralovou, zná každý nazpaměť, ale dozvědět se, kdo z hereckých es starých zlatých časů se festivalu zúčastnil před r. 89, má pro mě obrovskou cenu, protože je to pro mě něco nového. Při sledování jsem se neubránil dojetí z toho, že i já jsem mohl být na pár let součástí té dlouhé kontinuity, která začíná v r. 1946, což je pro současníky srovnatelné řekněme s dobou, která uplynula od husitských válek - neboli kdysi dávno v pravěku, kdy nikdo z nás nebyl naživu. A jako už opět tolikrát předtím jsem se nemohl ubránit respektu k práci, kterou na festivalu odvedlo zmíněné duo Bartošky se Zaoralovou, a současně hrdosti, že se u nás koná takto prestižní filmová událost. Pro mě osobně je MFF KV naprostá srdcovka, na kterou nedám dopustit, a tento dokument mě vyloženě potěšil, protože mu skládá neokázalý, ale o to působivější hold. ()
Rychlý, zábavný a povrchní průlet festivalovou historií. Skutečným pokladem jsou Momenty filmového festivalu s improvizujícím Horníčkem. Z prvních let mnoho materiálu není, za normalizace se ve Varech zřejmě dělo stejně málo jako ve zbytku republiky a záběry křenících se celebrit, v jejichž zastávku na propagačním turné se festival v posledních letech změnil, byly již v různých dokumentech recyklovány nespočetněkrát. Politka a zahraniční hosté měli stejně vždy větší váhu než filmy a jejich recepce. Vím, že je to do opovážlivě zjednodušené a z kontextu vyjmuté shrnutí sedmdesátileté historie velké filmové akce, ale takto Jankova kronika vybranými záběry a volenými tematickými akcenty vyznívá. Také vzpomínající pamětníci řeší spíše to, že Brousil chodil v zimě v létě obtočený šálou a že se díky festivalu dostali k podpultovému značkovému koňaku. Střízlivý hlas filmových historiků zaznívá jen okrajově a svou snahou jít k podstatě věci vlastně trochu rušivě kontrastuje s celkově ležérně nostalgickým (ostalgickým) tónem dokumentu. ČT teď na pár let bude mít na začátku července čím zaplnit jeden večerní programový blok, ale divák toužící poznat a pochopit karlovarský festival v souvislostech zůstává odkázán na jiné zdroje (začít může Ebenem komentovanou rekapitulací uplynulých let ze zahajovacího večera letošního ročníku nebo příspěvkem od JIndřišky Bláhové v Naplánované kinematografii). 50% ()
Pro mne informačně velice přínosný dokument. Spousta zákulisních informací, dobové ukázky (tady suverénně vedou Momenty filmového festivalu připravované Miroslavem Horníčkem) a drobné perličky. Možná zbytečně velkou část stopáže ukusuje politické zpravodajství, ale to je asi jediná výtka. Končí se kontumačním vítězstvím nad pražským Golemem, zbytek stejně všichni známe z vlastní zkušenosti (70%). ()
Karlovarský filmový festival jsem začala vnímat až v posledních několika letech, zdokumentování jeho bohaté historie jsem tedy uvítala. Vůbec jsem například netušila, jakou osobností byl pro KVIFF Miroslav Horníček. Na druhou stranu mě mrzí, že drtivá většina stopáže se věnuje pouze období do roku 1990 (normalizace v podstatě vynechána), zbytek je opravdu velmi odbytý. ()
Pro mne, jako účastníka celkem devíti ročníků, málo výživné. Na můj vkus příliš mnoho prostoru věnováno historii, 50.létům a politickému vývoji společnosti. O festivalu současném a po roce 1990 jen velmi málo informací. Chtěl jsem si nostalgicky zavzpomínat a ne se divit nad prvoplánovým lidovým humorem horníčkovských festivalových vteřin. ()
Galerie (5)
Photo © Aerofilms
Reklama