Krutý a výjimečný

Zpočátku to vypadá jen na takový škodolibý a mstivý filmík od nějakého nasraného bezvěrce, který chce světu ukázat jaké je ten pámbu sadistické a nespravedlivé hovado. Ale časem je všechno trochu jinak, a pak ještě jinak a... a nakonec to skončí tak nechutně nasládlým hepáčem, že bych z něho zvracel, kdyby mi nebylo líto vyblít tak dobrou večeři. Ale každopádně takhle zajímavá zápletka se v kanadských béčkách určitě nevyskytuje často, takže bez váhání čtyři. Jen si neodpustím krátkou filosofickou úvahu: Kdyby člověk přijal nějaký posmrtný trest s radostí a s uspokojením, protože uzná že si ho zasluhuje a potrestaný si být vlastně přeje, tak už by to potom nebyl žádný trest a jeho pokračování by nemělo smysl, protože člověku by se ono trestání vlastně líbilo a tím by se z trestání vlastně stala slast. Tak to ne vážení, zákon karmy se takhle snadno ojebat nedá! (12.05.2015)

Ona nebude náhoda, že se pan režisér jmenuje Merlin. S jiným jménem by nejspíš nic podobně originálního nestvořil. Neotřelý pohled na Peklo i Očistec Dervisevic mixnul s Na Hromnice o den více a donutil tak hlavního hrdinu prožívat pořád dokolečka nejhorší den svého života a postupně odhalovat motivy a skutečnosti, které vedly či nevedly k vraždě jeho milované. Povedlo se i obsazení a ačkoliv mi z počátku hlavní hrdina příliš neseděl, postupem času jsem musel uznat, že to byla ta nejlepší volba. Další z jedinečných debutů, na který bude těžké navazovat. 85% (25.02.2015)

Vysvětlete mi prosím, jak je možné, že režisér Merlin Dervisevic natočí takový debut až ve svých takřka padesáti letech. Příběh je totiž zasazen do pekla každého, kdo si to zaslouží. Ve své podstatě se tak jedná o velice náročný film, kterej se vyplatí sledovat od první sekundy do poslední klapky, jinak se v tom divák ztratí, nebude chtít nad filmem přemýšlet a plno momentů bude vnímat jako hovadinu. Ve filmu se totiž děje řada na první pohled nevysvětlitelných jevů, které vytváří dojem něčeho, co je třeba vysvětlit. A ten film to vysvětlení v sobě má. A závěrem mě dost překvapil. Byl to takový ježek v kleci, kterého když se snažíte vyndat tak v tom předposledním hmatu vypadá, že je nejvíce zamotaný do té klece, jenže stačí ten poslední pohyb a ježek z klece vypadne. (13.01.2015)

Mystifikační agitka na objednávku pekla, která má zabránit sebereflexi za života a tím zajistit pravidelný přítok duší, neb tam kupodivu nemají téměř do koho píchnout... ale nenechte se mýlit, co peklo schvátí, to nenavrátí! Dervisevicova procházka peklem je přirozeně jen další z teorií, ovšem s naléhavým, staronovým poselstvím - nic není jak se zdá a vlastní mínění o nás samotných už vůbec ne. Pro ty, kdo se nechají obloudit, že i po smrti lze leccos napravit, mám taky dobré zprávy - v kotlích se už nikdo nevaří, tresty jsou mírné a probíhají formou podpůrných skupin, jen ten stereotyp bude trochu otravný, vzhledem k době pobytu... Nebylo to vůbec špatný. (04.03.2015)

Na takový výsledek inspirace svým nejznámějším románem by byl Fjodor Michajlovič nepochybně hrdý. Novátorské, hloubavé pojetí rozpitvává následky zločinu. Geneze vztahu k vlastním činům je výborně načrtnuta i díky Dervisevicově mimořádné schopnosti zkratky, u níž by zřejmě uznale pokýval hlavou i Hitchcock. (09.03.2023)