Podnikavá Joy

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)

Lidé jak Joy mi jsou nesmírně sympatičtí, což jsou plusové body. A americký sen (bez násilností) v praxi a to mám rád. Záležitost, která je zabšklým Čechům, toužícím po "úspěchu" bez vlastního přičinění, tolik vzdálená :) Rutinní, ale zábavná filmařina. Tímto mopem si umeju podlahu s chutí ještě jednou. 80% (07.01.2016)

Trnitá cesta mopu do amerických domácností. Přiznám se, ža tahle synopse mi přišla tak fádní a nezajímavá, že mě to předem nelákalo ke shlédnutí. Od začátku filmu to bylo "celkem zajímavé, ale ničím zvláštní", někdy celkem bizarní, kdy se postavy chovají divně (klasický to neduh Russellových filmů), ale od setkání Joy s postavou Bradleho Coopera v polovině filmu jsem byl pevně zaháčkován až k výslednému dojmu "výborné". Samotná scéna představení mopu její stvořitelkou v TV reklamě byla pětihvězdičková, stejně jako bylo ponoření se do role ze strany Jennifer, která to tam emocionálně hrnula jak sněhový pluh. A propós zima byl dobrý tah, poletující vločky tomu vyprávění dodávaly přitažlivou atmosféru, společně s hudbou, kterou Russell vždycky uměl ve filmu správně použít. (27.12.2016)

Americký sen, jak se z ničeho stát veleúspěšným, ale celé je to o mopu. A pak ještě o protivné rodině, která do hrdinky furt hučí a hučí, že na to nemá. Roberta De Nira vidím v takové roli už po několikáté. Místo mafiánů z mladších let, se ve stáří přehrál do škatulky zapšklých dědků. Isabella Rossellini si zahrála taky pořádnou čarodějnici. Hrdince prostě všichni jenom házejí klacky pod nohy a ona se přesto vzchopí a ten mop si prosadí. Víte, co? Fajn! Mop je bezvadná věc a další věci, co vymyslela (osobně gratuluji a děkuji za protiskluzová ramínka) jsou užitečné a praktické. Ale film o ní je – fádní. I když je snímek ryze kapitalistický, tak jsem si při něm připomněla filmy z 50. let, kde se furt řešila jen práce a nic jiného. SHRNUTÍ: Zábavné asi jako video návod na použití mopu. (23.10.2018)

Nebýt té jedné oscarové nominace, filmu bych se vyhnul velkým obloukem, protože téma filmu mě absolutně nezaujalo. Nicméně, Joy mě docela mile překvapila. Čekal jsem totální nudu, ale ta se nakonec ani moc nekonala. A to z jednoho prostého důvodu jménem Jennifer Lawrence. Předesílám, že se nepovažuju za jejího fanouška, ovšem byla to právě ona, kdo mě nejvíc zaujal. Hlavní hrdince podobné „Mařenky“ ve mně vzbuzují vše, jen ne sympatie, ovšem v podání výše zmiňované herečky jsem se přistihl, že jí chvílemi nepokrytě fandím, čehož bych se před projekcí nenadál. Zvláště její rodina byla „nádherně“ na zabití. A sem tam se objevila i nějaká ta vydařenější scéna či pasáž (příjemně kýčovité Something Stupid, otcův svatební proslov, šílená soap opera, rozhovor v hotelovém pokoji atd.). Ale nejvíc komické mi přišlo ostříhání vlasů a z ní plynoucí představa nového člověka (jestli mě na ženách něco nikdy nepřestane bavit, je to přesně tenhle faktor). Celkově vzato nic strhujícího ale díky hlavní představitelce to bude lepší průměr. (13.07.2016)