Tobě hrana zvonit nebude

Snesu hodně, ale co je moc, to je příliš. Černobílejší ztvárnění postav v žádném jiném snímku československé kinematografie z období normalizace snad už ani nelze zhlédnout, pokud není režisérem Vojtěch Trapl či Karel Steklý. Udělat z novináře absolutního trotla, který předá prokurátorce důkazní materiál, jímž si sám na sebe uplete bič – idiotštěji to snad ani vymyšleno být nemohlo. Nepřesnosti ve jménech postav – pán, který tak miluje svou hospůdku, se nejprve prokurátorce představí jako Matěj Brebera, při přelíčení je z něj však najednou Viktor B... A jestli měl bejt vtípek to, že jeden ze svědků lynče se ve filmu jmenuje Karel Vochoč, zatímco skutečný Karel Vochoč zde hraje inženýra Balcara, no, nevím... A dále vše to, co zde zmínili už jiní, kteří film právem odsoudili do propadliště dějin. Schematismus nakvadrát, v mnohém snad schematičtější než v 50. letech. Never more!!! (09.11.2010)

Další agitační nádhera z let sedmdesátých, která je k historii parodická a neuvěřitelně vykonstruovaná. Musí se nechat, že svého film asi dosáhl a dá se u něj vydržet, protože zvědavost nad "humánním a oduševnělým" vyústěním je postupně silnější než averze vůči němu, ale ve finále stejně rezonuje jenom ta averze. Režijní neschopnost Trapla je navíc docela vtipná, když už nic.. (15.12.2018)

Tenhle film je strašně hloupej a navíc jsem v něm nenašel ani moc to kouzlo nechtěnýho, což většinou u podobnejch agitačních blbostí funguje. Hlavní postava soudružka prokurátorka je nesympatická na první pohled a většinu filmu sledujete, jak někde zevluje a posloucháte nějaký její vnitřní monology. Když pak dojde k samotnýmu monster-procesu, tak je to fakt komedie. Přestože soudružka prokurátorka v podstatě nepředložila jedinej důkaz, tak se tam najednou všichni začnou navzájem udávat a ukáže se, že v tom maj prsty i lidi na mnohem vyšších pozicích, než nějakej prosťáček, kterej akorát celou dobu opakuje, že se o politiku nezajímá a že si radši zajde na pivo do hospůdky. Mimochodem Karel Vochoč v paruce vypadá jako debil. (28.05.2012)

Bez Sovětského svazu nejsme nic. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí. (25.07.2018)

Vojtěch Trapl a jeho první svojský výklad historických událostí. Je to kratší než Vítězný lid, takže se dá Hrana dokoukat do konce, ale musíte mít pevné nervy. Traplova neschopnost vést herce a inscenovat je v prostoru tu dosahuje svého vrcholu (to znamená, že někdo stojí v papundeklové kulise, deklamuje nesmyslné věty a kamera na něj čas od času zazoomuje). Neškodná pitomost tohohle filmu mi brání dát odpad!, jako zamýšlená propaganda a ideologický výklad roku 68' totiž selhává na plné čáře. (18.10.2013)