Westworld

1. série - 90% - Za každým rohem zaprášeného městečka, za každým kopcem vzdáleného pohoří, tam se skrývá takového potenciálu, že mi prvních několik epizod běhal mráz po zádech jen ze všemožných představ, jak bych se asi zachoval v leckteré zapeklité situaci. Jonathan Nolan s Lisou Joy fikaně vypráví v rozvážném tempu, které sice předkládá spoustu otázek, ale zároveň stíhá na ty nejpalčivější velice rychle odpovídat pomocí drobných stop, takže pozorný divák pointy hádá správně už nějakou dobu dopředu. Když se ale taková temná tušení potvrdí, je to za asistence fenomenálních výkonů Hopkinse, Simpsona nebo Newton nefalšovaná divácká slast. Westworld zatím stále není dokonalý, ale svoje hrany otesává díl od dílu rychleji a i přes bolestivé ztráty některých oblíbených postav vím po uzavření překvapivě velkého množství dveří v samotném finále hlavně jedno. Chci víc a jsem jedině rád, že v tom nejsem sám. 2. série - 60% - Smířlivé hodnocení ruku v ruce s vyšperkovaným vizuálem, strhujícími hereckými výkony a zvláštními efekty, které z každé epizody dělají událost. V kombinaci s téměř urážejícím tempem a nutností šokujících finálových zvratů je ale z druhé sezóny dost možná největší zklamání poslední doby. Snaha HBO udělat z Dolores novou plakátovou Daenerys Targaryen je až směšně křečovitá, tím spíš, že její linka získala na významu možná tak na samém konci. Jinak totiž celý počin paradoxně ztrácí na síle tím víc, čím lépe známe hlavní postavy. Jako kdyby výtvory ztrátou ovlivnitelnosti ztratily svou tajemnost a zůstaly jen dvourozměrnými figurkami, za jejichž postupem či zdánlivým vývojem se žádné překvapení neskrývá. Nebýt Williamových vzpomínek, jdu rozhodně níž. Takhle beru druhou desítku epizod jako nešťastné (ale stále ještě vykupitelné) škobrtnutí. 3. série - 85% - Nepamatuji, kdy se naposledy stalo, aby se spásou nastoleného seriálu stala nová postava. Lidský element nepředvídatelnosti přináší Caleb v podání zabejčeného Aarona Paula a právě díky němu funguje symbióza filozofických myšlenek, třikrát přeleštěných záběrů i promyšlené akce. Úplná rána na solar to i přes vražedně rychlé tempo a spolehlivou hereckou partu není, na to jsou třenice mezi Dolores a Maeve snad až příliš vychtěné a směřování k božskému stroji zase až moc přímočaré. Přesto jsem zůstal slušně překvapený z toho, jak moc se na pravidelnou dávku robotických emocí těším a každý zvrat vychutnávám. Pro někoho je přešlapávačka mezi hodnými a zlými snad až příliš jasně čitelná, ale já mám radost, že jeden z nejambicióznějších seriálů dneška se nebojí vrátit blízko k divákovi takhle razantním krokem. (06.12.2016)

1. série - Jednoduchý koncept vydřený téměř dokonale s dostatkem vnitřního obsahu, aby se neokoukal. I když byl největší twist čitelný dopředu, zůstala výborná zábava s fantastickými produkčními kvalitami a snovým obsazením. 90% 2. série - Za mě osobně úhyb nešťastným směrem s příliš velkou snahou o hraní si v něčem, co mě v rámci Westworldu nezajímá a navíc takovým způsobem, že jsem si ani nebyl záhy jistý tím, o co tam vlastně šlo a kdo měl jaké motivace. Tvůrčí ambice jsou hezká věc, ale určitá čitelnost a větší diváčnost nutně neznamená, že se člověk podbízí. Někdy to jen může prospět pečlivě piplanému vesmíru. 50% 3. série - Očividná snaha o zpřístupnění v rámci čitelnosti příběhu, pořád se ale nějak nemůžu naladit na to, že seriál Westworld opustil brány lunaparku budoucnosti tak brzo. Tady je sice alespoň určitá snaha o návraty, ale omezují se na minimum lokací. Co kvituji je jasná profilace postav i jejich postojů. Co naopak vůbec nefunguje je natahovaná linka Caleba Nicholse (Aaron Paul), jehož příběh by se dal říci v pěti minutách a místo toho nám tvůrci dokola jenom naznačují (a ještě pořád ty samé scény). Oproti druhé sérii jednoznačné zlepšení, ale že bych hořel zvědavostí, jak tohle dopadne, to příliš ne. Ostatně, strach o postavy už dávno neexistuje, tak proč se vzrušovat? 60%. 4. série. Do sebe zahleděné, plné křečovitých dialogů, které se tak motají v kruhu těkavosti, zmatených myšlenkových pochodů a náznacích, že by z toho Krajčo upletl novou kariéru. A bohužel i dějově slabota, který se zmůže na pouhopouhé vykrádání jiných (Matrix, Moon), případně rovnou sebe sama (první série). Ne že by tu nebyl potenciál, ale toho rádoby intelektuálního balastu, který je všude okolo, je tolik, že se to opravdu pořádně nedá sledovat. Kvůli tomu, že na životě žádné postavy vlivem neustálého oživování nezáleží, je mi dávno jedno, co se vlastně stane. Jen fascinovaně pozoruji, jak se z kdysi možná jednoduchého, ale silného konceptu stala ubíjející tvůrčí onanie, která neustále motá slova labyrint a hra. Opuštění parku byla prostě chyba. 30 %. (27.07.2020)

Jonathan Nolan to dokázal. Předvedl nám, že kromě scenáristiky mu jde i režie. Za pomoci své ženy Lisy Joy a J.J. Abramse nám přinesl ten to úžasný westernový svět budoucnosti v seriálové podobě. Filmovou předlohu jsem sice neviděl, ale se bude od seriálu hodně lišit. No kde začít. Celá myšlenka Westworldu mi přijde úžasná. Je to podobný nápad jako Jurský park. Ale každá taková sranda se neobejde bez problémů. Každý robot se občas porouchá. V parku jsou samozřejmě také návštěvníci. Každý si svůj drahý lístek užívá po svém. Seriál má také skvělé obsazení. Chtěl bych zmínit hlavně Anthony Hopkinse, jako tvůrce robotů Robert Ford nebo Eda Harrise, jako záhadného Muže v černém. Další zajímavé postavy jsou mladá Dolores nebo Bernard Lowe, který pracuje jako programátor. Každý den ve Westworldu je zároveň stejný i jiný, tak jsem zvědavý na další scénáře a nové postavy. HBO se tento kousek rozhodně povedl. Postupně se nám odhalují jednotlivé záhady a my se nestačíme divit. Opravdu je to srovnatelné s GoT. Finále je dost otevřené. Moc nevím, o čem by měla být další série. Musíme se nechat překvapit... Ještě bych chtěl pochválit skvělou nedobovou hudbu, která se k seriálu dokonale hodí. 2. série je tu a s ní i vzpoura robotů. Přichází mnoho nových zvratů a my se dozvídáme víc o parku. Konec vám neskutečně zamotá hlavu. "Kdo po krvi touží, v krvi končí." (03.10.2016)

Je to HBO, takže vysoké produkční hodnoty Westworldu nepřekvapí. Mezery ve fikčním světě, nezvládnutí kombinace cyklického a lineárního vyprávění, nepřehlédnutelné logické lapsy - to už ano. Ten seriál má z pekla štěstí v od základu vděčném námětu, který je docela kumšt pokazit, a v geniálním Anthony Hopkinsovi, ten totiž dokáže dát osudovou hloubku i těm nejhloupějším zápletkám. Konec je pak docela slušnou satisfakcí za všelijakou první polovinu seriálu, která zaváněla velkým zklamáním. A vlastně mě docela mrzí odklepnutí druhé série, protože v této podobě mě to nakonec překvapivě docela uspokojilo. 75 % (28.01.2017)

Někdejší Crichtonův Westworld představoval přes jméno slavného spisovatele a účast Yula Brynnera coby hvězdy nejužším způsobem spojené s westernovým žánrem prachobyčejné a z dnešního pohledu nepříliš zajímavé béčko. I když za produkcí stála uznávaná HBO, nečekal jsem, že vznikne něco tak promyšleného a strhujícího, výpravného, něco, co mě přinutí zhlédnout celou první sérii v nejkratším možném čase. Chytrý seriál s komplikovanou strukturou, myšlenkově provokativní, s humanistickým zaměřením, s nejednoznačnými postavami, skvěle obsazený a zrežírovaný, co víc si přát. Westworld si pohrává s dnes tak populární myšlenkou vzniku umělé inteligence, kterou mají na svědomí dva technologičtí vizionáři - Ford a Arnold. Praktickému Fordovi jde o podnikání a kráčí neochvějně za svým cílem postavit obří zábavné centrum, které vytvoří dokonalou iluzi divokého západu 19. století. Jeho obyvateli mají být roboti k nerozeznání podobní lidem. Nic víc než špičkové stroje v nich nevidí a nechce vidět. Kolega Arnold si uvědomuje výsledky jejich snažení a hra na boha ho začíná děsit. Stává se překážkou pokroku a jeho život končí v marné snaze projekt zastavit. O 35 let později stojí paradoxně v cestě bezproblémovému chodu společnosti Ford. Množí se nevysvětlitelné jevy v chování robotů, ztrácí se zaměstnanci, houstne napětí - změna je cítit ve vzduchu. Autoři seriálu rozehrávají partii s divákem zeširoka a dohloubky, matou ho, hrají postranní hry a kombinují žánry. Westworld je pochopitelně ze všeho nejvíc pocta klasickému westernu se všemi jeho identifikačními znaky a typizovanými postavami. Vedle toho jde o sci-fi, ale na své si přijdou i milovníci romantiky, nerdi zvyklí luštit množství odkazů a rébusů a fandové dobrodružné podívané. Co funguje na jedničku, je propojení a vyvážení intelektu a citové angažovanosti. Složitá stavba příběhu nutí diváka přemýšlet, zneužívání umělých bytostí vzbuzuje vlnu sympatií s jejich osudem, ne nepodobným postavení starověkých otroků. Prachatí návštěvníci parku mají možnost kohokoli z robotů mučit, zabíjet a znásilňovat - a také to často činí. Zatímco v Crichtonově Westworldu představovali roboti hrozbu, v novém zpracování představují tu sympatičtější část seriálových hrdinů. Jejich touha po pochopení smyslu jejich existence a po důstojnosti je zlidšťuje víc než lidi plné nadřazenosti, sobectví a bezohlednosti. Revolta robotů s sebou nese kromě zkázy i naději na obnovení morálních hodnot a humanistických ideálů. Těžko říct, co bych na Westwordlu vyzdvihl nejvíc. Záludnou proměnlivost charakterů ovlivněných přeprogramováním či odhalením identity? Výkon hereckého veterána Anthony Hopkinse v roli velikášského, manipulativního a nebezpečného šéfa parku? Či snad skvělou výpravu? Ať je to jak chce, těším se jak malý kluk na další sérii. Celkový dojem: 95 %. (13.05.2017)