Dellamorte Dellamore

Vizualně strhující záležitost. Zdaleka nejlepší Soavihoi film vůbec. Těžko se to definuje jako žánr. Dlouho film působí jako výborná černá komedie, pak romance a nakonec se dočkáme i hlubších myšlenek. Jeden z nejlepších zombie filmů všech dob. A to ani nepotřeboval hektolitry krve a množství nechutností. Opravdu světlá vyjímka v tom italském zatuchlém a hnilobou nasáklem hororovém rybníčku. (29.05.2006)

Hodně zvláštní film. Na první pohled působí jako cool akční horor, ale to moc není, na to je příliš zadumaný. V podstatě všechny postavy ve filmu se chovají naprosto absurdně. Hlavní hrdina je občas citlivý romantik, občas zabijácký sociopat, místní policejní komisař je směšně neschopný a ženské postavy ze sebe vzrušeně vyrážejí naprosté nesmysly. Vlastně mentálně postižený Gnaghi se tu chová nejnormálněji. Ne že bych od filmu, kde se střílí zombíci na hřbitově po desítkách, čekal nějakou velkou realističnost, ale film připomíná tu nejbláznivější komedii například i tím, že ani fyzikální zákony tu moc neplatí - hroby pod náporem mrtvol "vybuchují", useknutá oživlá hlava skáče... Všechny tyhle blázniviny jsou ale režisérem Michelem Soavim natočené jako filozofický horor s nějakou tou romantikou a erotikou. Výsledný mix má pak působivou atmosféru, ale tahle jízda je na můj vkus příliš ujetá a zmatečná. (6/10) (27.04.2020)

Film se rozjíždí jako regurelní hororově komediální akčňák o kosení zombie,ovšem po 14 minutách začína míchat žánry jako na běžícím páse....drama,horor,komedie,mysteriózní,psychadelický,romantický,soft porno.... :-D Prazvláštní mix,o kterém si prakticky můžete myslet cokoliv,jelikož příčiny nemají následky a následky nemají příčiny :-) Rupert Everett podává,troufám si říct životní výkon,hláškuje o sto šest a černý humor jeho povaze není cizí :-) Do toho si přidejte luxusní béčkovou atmosféru ´´80tých´´ let a přenádhernou Annu Falchi a máte téměř dokonalý psycho film,který když skončí...tak záleží jen na vás,co si pod ním představíte a jak si ho vysvětlíte :-) První promítání na našem bratrském festivalu ´´Otrlého Diváka´´ a vskutku...nemohli jsme začít lépe :-D 85%. (23.07.2011)

Výstřední, prapodivné, originální a fascinujícím způsobem nechutné. Jenomže scénář jakoby se soustředil jen na jednotlivé scény a rezignoval na hlavní dějovou linku. Střídá se tu zombie komedie s motivem hledání ztracené životní lásky, ale je to špatně nadávkované. V první části převažují zombie momenty, v druhé části zase melodrama. Velkým průšvihem jsou otřesné herecké výkony téměř všech herců ve vedlejších rolích. Ale kvůli mnohým scénám film stojí za vidění, takovou míru vtipné zvrácenosti snad mohl dát dohromady jen scénárista s poněkud vyšinutým mozkem. "On mě jenom jí! Může si mě klidně jíst, jak bude chtít!" ____ KOUSEK DĚJE Městečko, kde se vše odehrává, považuji za peklo. Proto z něj není úniku, proto je hledání lásky vždycky marné a vždycky skončí tragicky, proto nejsou jasné hranice mezi živými a mrtvými, proto si v závěru hlavní hrdina a jeho monstrózní pomocník vymění role - jsou odsouzeni opakovat všechno znovu a znovu. Věčně zatracení. /30. 11. 12./ (30.11.2012)

Pre obyčajných ľudí je cintorín posledným miestom odpočinku pre zosnulých. Pre Francesca Dellamorteho domovom či náplňou práce riešenia každo"denných" starostí. Udržať mŕtveho v hrobe je čoraz náročnejšie. Jedného dňa spozná počas pohrebu krásnu mladú vdovu. Takmer ihneď sa zamiluje. Keď už sa zdá že v ceste za ich láskou nič nestojí, a ich telá počas nočného milovania navždy splynú v jedno, vychádza na zemský povrch zosnulý manžel, ktorý si chce zobrať späť to, čo mu za života "patrilo". Uhryznutá Francescova láska vstupuje do sveta "nemŕtvych". To však ani z ďaleka nebude najväčší problém, ktorý bude musieť Dellamorte vyriešiť. Rómeo Júliovský podtón cítiť na míle ďaleko. Minimálne jeden užívateľ, užívajúci meno hlavného hrdinu bude z môjho komentáru "nešťastný". Je mi ľúto, no z Talianska mi chutí akurát tak kuchyňa. Napriek tomu, že je snímok vďaka príbehu pomerne originálny, k nedeľnému stolu si túto "tutti-frutti" košeľu v novšom strihu 90' rokov neoblečiem. Nedokážem si pomôcť, no mňa tento horor, ktorý je návratom k starým "brakom" proste nebavil. Sucho konštatujem, že nebyť gore a ľahkého erotického nádychu ktorý je pre Talianov rovnako prirodzený, ako pizza na tanieri, nebolo by načo spomínať. Nesadla mi forma vtipu ani pointa sklamaného, nedoceného človeka okolím. No nakoľko má snímok úctyhodných 75%, budem to zrejme Ja, čo som ho dostatočne nedocenil. Je mi ľúto, no ja som si tých mnoha plusov proste nevšimol. Keď "Dellamorte Dellamore" porovnám s iným talianskym hororom so zombie tématikou ("Demons"), ktorý má síce o dosť prostejší dej, a je bez pointy, presto všetko je pre mňa jednoznačne víťazom, ktorý ponúkol väčšiu zábavu. A teraz si uvedomujem, že ešte aj k tej tretej hviezde sa musím poriadne prehovárať. Ale viete čo? Za pokus o hranie a dramatizáciu, berte si ju - 54,99%. (24.09.2014)