Fúsi

Malý film s velkým hrdinou dnešní, patologické společnosti. Tolik chutě do života, ale proč ho nežije tak jako jiní muži jeho věku? Film se mě dotýká především tím, že shodou okolností mám dobrého kamaráda, který je Fúsimu velmi podobný, téměř totožný, akorát nežije s matkou, ale s otcem. S veselou, srdečnou duší prochází světem pronásledovaný potlačeným trápením, starostmi a touhami. Touhami, kterých nelze dosáhnout. 80% (27.01.2017)

Dagur Kari je jednotkou na mojom zozname neobľúbených režisérov. Preto som sa Fúsimu dlho vyhýbal. Je tu načrtnutých viacero zaujímavých tém (vzťahy, šikana na pracovisku), ktoré sú podľa mňa úmyselne rozvíjané primálo, čo je veľká škoda. Dagur má takmer v každom filme za hrdinu dosť nesympatického outsidera. Spočiatku to vyzeralo, že sa mu konečne podarilo natočiť plnokrvný mainstream. Žiaľ, je to zase iba studenokrvný islandský art. (17.04.2016)

Tichý outsider, panic, žijúci sám so svojou matkou, šikanovaný kolegami sa dávno zmieril, že ho v živote nič nečaká, len monotónna nuda. Postupne sa však jeho život má šancu zmeniť... Severský filmový príspevok nemá v sebe prílišnú originalitu, podobných filmov sme už mohli vidieť, ale má úžasnú atmosféru, ktorú vyžaruje čistý a dobrý obézny hromotĺk. Je to práve postave Fúsiho v perfektnom vyjadrení Gunnara Jónssona, ktorá suverénnym sposobom ťahá celý projekt. 4+ (10.04.2016)

Fúsi sa tak trochu tvári ako melancholická, ale príjemná vzťahovka zo severu. Lenže aj napriek tomu, že dve hlavné postavy budete považovať za roztomilé, tak sa im dejú vďaka okoliu nepekné veci. Nemusí sa jednať o nič na prvý pohľad drastické, ale stále viac a viac prehlbujúce prázdnotu v duši a pocit osamelosti. Gunnar Jonsson je islandský Vince Taylor Pruitt a Fúsi islandskou verziou Heavy. Možno by stálo za to na týchto dvoch filmoch porovnať severský a americký spôsob nakrúcania nezávislých filmov o outsideroch. (12.09.2016)

Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl. (12.06.2018)