Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Co se stane na horách, zůstane na horách, a dole ať si dělaj, co chtěj. Opravdovým kořením Krkonoš jsou místní horalé, kteří zde žijí, ať už je sezóna jakákoliv. Lyžařka s jednou nohou, rolbař, jenž na Tři krále nepije, legendární lovec žen ozdobený neplodností, barman se zálibou ve věštění. A také Pavka, nejstarší žijící člen tradiční běžkařské rodiny Bulánů. Vždyť jeho otec zlomil během padesátky hůlku a stejně doběh jedenáctej, a svého syna nechal Pavka porodit na Sněžce ve vysoké nadmořské výšce, aby se rychleji okysličoval. Jenže právě syn Jura mu dělá starosti. Místo běžkování totiž nahání úplně jiné padesátky. Je závislý na svádění zralých žen, jimž vyhání mráz z duší. Na závod, který Jura asi znovu nedokončí, přijíždí se svou matkou Jan Hilský a vedle skvělého času má i jeden osobní cíl. Za jeho splněním se vydává „nahoru" - do zasněženého světa horských chat. Spustí tam lavinu událostí a vzpomínek a v neposlední řadě se naučí, jak se proflusává mlha. (Bontonfilm)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (576)

Mikita 

všechny recenze uživatele

Nedivím se, že někomu už film přijde přes čáru a trapný, absurdní či až příliš bizardní. Jak to ale vidím já? Mám ve velké oblibě Pavelku, Taclíka i Dulavu, dále hory a jsem milovník běžek. A nestydím se za to. "Ty se stydíš! Ty se stydíš, že jsi běžkař!" Ano, humor je místy laciný a zápletka se smutnýma padesátkama se možná zdá až přes čáru, ale já se bavila. Kupení absurdních situací a šílených osobních pokřivených pohledů na svět mě totiž okouzlilo. Prostřihy na mládí některých hlavních hrdinů je osvěžující a dávkované přesně ve správný okamžik. Všemu prospívá i mix netradičního soundtracku, včetně zvuků jako z grotesky (např. svlékání jako když bičem mrská). Kamera skvěle využila nádherné zimy v Krkonoších a podtrhla netradiční a trochu zvrácenou horskou atmosféru. Laciný humor a černý humor je prokládaný vážnějšími myšlenkami v přesně v takové kombinaci, která mi sedla. Odklon od šílené hláškující komedie k vážnějším otázkám mě mile překvapil a za to patří hvězda navíc. "Prostě hory..." ()

sofiapetra 

všechny recenze uživatele

Zkoušela jsem se na to dívat dvakrát - v různé náladě a rozpoložení - ale vyšlo mi z toho pořád to stejné: velice chtěná, ale povětšinou nepovedená parodie na černý humor. Ale ona je to prostě dřina a do jisté míry i alchymie, rozhodně nestačí jen sprostě mluvit. Ale myslím, že herci si to užili hezky. ()

Reklama

Foox 

všechny recenze uživatele

Znatelně roztříštěná snaha skloubit dva žánry, respektive je slepit ve fungující film, která se ovšem vůbec nedaří. První zhruba polovina podařeně baví jak v přítomnosti i ve vzpomínkách hrdinů, ale jak se v druhé půlce začne řešit něco vážného, nedej bože se tvůrci snaží o nějaké hlubší drama, tak žalostně selhávají. 50 % ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Díkybohu za mladou krev českého filmu, která se nebojí překračovat hranice dobrého vkusu, narušovat vyprávěcí konvence a vystupovat z omezujících žánrových škatulek. Kotek způsobem vyprávění nijak nezastírá, že předlohou Padesátky byla stejnojmenná divadelní hra. Jde proti trendu stále zběsilejší zábavy a většinu filmu staví na konverzaci tří mužů v jedné horské chatě. Vše co potřebujeme vědět, se dozvíme ze slov. Paralelně sledovaná cesta Vilmy Cibulkové na zmíněnou chatu důmyslně vyvolává mylné očekávání, že obě dějové linie budou pevněji provázané a budou se průběžně doplňovat. Namísto toho dojde k jejich střetnutí až v závěru, takže jednotlivé etapy ženiny cesty jsou ve výsledku pouze pozornost odvádějícím „červeným sleděm“ (red herring). Podobně se do souvislého celku neskládají ani flashbacky z minulosti – ve které fungují velmi netradiční (skoro avantgardní) časové vztahy – sloužící zejména k redundantní ilustraci toho, co slyšíme. Jde o inspirativní příklad hypermediace, při které staré médium nesplývá s tím novým, ale vystupuje do popředí (divadelní strnulost, průhledná snaha udržet postavy co nejdéle v uzavřeném prostoru, zdvojení jednoho sdělení tím, že je „vyřčeno“ slovem i obrazem). Tvůrci vycházejí vstříc rozptýlené pozornosti televizních diváků upřednostněním sitkomového syžetu volně propojených gagů před pevnější kauzální provázaností. Film je díky nerespektování vyprávěcí logiky a odmítání jakékoli konzistence v jednání postav příjemně neodhadnutelný. Nečekané jsou také prudké změny tónu v duchu „anything goes“ přístupu moderních eklektických umělců. Autoři se nebojí křížit vysoké s nízkým, smích se slzami, krev se spermatem. Veselé scénky jako z animovaných grotesek – včetně mickey-mousingu, který tak rád používá jiný progresivní český filmař Zdeněk Troška – sousedí například se scénou, ve které je jedné z postav proražena lebka a probodnuta noha (tak nešťastně, že o ni přijde). Kotek s Kolečkem se nepodřídili ani nepsanému požadavku na citlivější vykreslení minulé éry, které by z normalizace nedělalo ostalgický skanzen šílených účesů, pletených svetrů, upnutých kalhot a polských automatů na kondomy. Doba komunismu je pro ně jenom o povrchu, protože řešit politiku v postmoderní éře bez velkých narativů je stejně pasé. Rozverná karikatura normalizace odpovídá pojetí filmu jako sebevědomého generačního manifestu, který se vysmívá minulému režimu a dospělým lidem – starší postavy jsou buď hysterické a nemotorné (Kateřina), pedantské, bezcitné a bezohledné (Pavko) nebo jde rovnou o psychopata, který namísto novin „čte“ ve zvířecích vnitřnostech (Kuna). Jak pro mladší, tak pro starší postavy pak platí, že jsou definovány jedinou vlastností, že jde o jednorozměrné typy, což dobře souzní s nadsazeně komediálním tónem některých scén a pěkně kontrastuje s pokusem o nostalgicky dojímavou tragičnost scén jiných. Za nejsmělejší vystoupení z dominantního proudu současné žánrové kinematografie ovšem považuji důsledný antifeminismus filmu. Padesátka je podvratná svým konzervativním šovinismem, chlapáckým „horalským“ humorem o ženách, buznách (co pijou brusinkový džus) a tělesně postižených. Žádná pozitivní, natož aktivní ženská postava, která by jednala na vlastní pěst (nikoli z touhy zavděčit se muži). Ženy naopak představují chtíčem ovládané sexualizované objekty, které mohou být rády za to, že s nimi někdo chce souložit (a vyhánět jim tím smutek z těla). V záplavě filmů oslavujících probouzející se ženskou sílu skutečně velmi osvěžující. Těším se, čímž nás nadějný scenárista, který již dříve projevil mimořádné pochopení pro ženskou duši (Zakázané uvolnění), překvapí příště. Stejně tak jsem zvědav, jak bude Kotek dále rozvíjet humorné motivy z filmu, který z něj udělal idol teenagerek (oproti Snowboarďákům se Padesátka liší například tím, že v ní všechno to souložení občas vede k početí dítěte a postavy si tak neujasňují jenom to, kdo s kým spal, ale také, kdo je čí syn/otec/bratr). () (méně) (více)

Lacike 

všechny recenze uživatele

Divna komedia plna znamych xichtov, ale humor isiel mimo mna. Miestami to bolo neznesitelnejsie ako Kamenaci. Ale sem tam to bolo tak absurdne, ze som to proste musel dopozerat. Nakoniec to aj tak nestalo za to. Snad sa Kotek bude venovat uz len hraniu to mu ide. Mádl nakopal Kotekovi ako reziser prdel. 1/10. ()

Galerie (173)

Zajímavosti (15)

  • Vojta Kotek natočil určité části filmu ve dvou verzích - jednu pro kino, a druhou pro televizi. (BaruM)
  • Titulní píseň „Padesátka“ přímo pro film složil Michal Hrůza. Píseň vyšla i na Hrůzově albu Sám se sebou (2017). (Zdroj: Bontonfilm)

Související novinky

14. ročník Duhové kuličky ocenil Gangster Ku

14. ročník Duhové kuličky ocenil Gangster Ku

02.06.2016

Ve dnech 30. a 31. května, obohatila program Zlín Film Festivalu 14. ročník konference o filmovém marketingu Duhová kulička. V rámci konference byla také oceněna nejlepší marketingová kampaň k filmu… (více)

Reklama

Reklama