RYTMUS sídliskový sen

Ačkoli to srovnání bude hodně nepatřičné, stejně se mu nemohu ubránit, protože se oba dokumenty sešly v kinech ve stejnou dobu. Zatímco u skvělého dokumentu Amy o životě zpěvačky Amy Winehouse jsem měl pocit, že ho mohou vidět i lidé, kteří od Amy znali maximálně pár písniček z rádia (a klidně i lidé, kteří ji neznali vůbec), a stejně to pro ně bude zajímavé, u tohoto dokumentu se nemohu ubránit dojmu, že jeho cílová skupina je omezena výhradně na Rytmusovy fanoušky. Proč? Protože se dokument zaměřuje výhradně na něj, a ačkoli to tvůrci zpochybňují, ve výsledku jejich film nakonec stejně není nic jiného než další střípek do mozaiky člověka, který je mistr ohledně své sebepropagace (stačí se podívat na jeho Facebook, Instagram nebo bulvár, který pravidelně píše o každém jeho novém autě apod. - v tomto ohledu mu jen těžko věřit, že má bulvár u piče, když ho zcela nezbytně potřebuje). Pokud se člověk nezajímá o jeho hudbu ani osobnost, může tento dokument s ledovým klidem ignorovat, protože pro něj není důvod vědět, jak vypadá Rytmus po probuzení nebo jak to má se svojí rodinou apod. Dokumentu podle mě nesmírně chybí jakýkoli přesah, který by ho činil zajímavým i pro lidi, kteří se o Rytmuse nezajímají - nedozvíme se zde nic o tom, jak se vyučenému číšníkovi podařilo prosadit se jako úspěšný rapper a vymanit se z rodného sídliště, nedozvíme se nic o bulváru, slovenské hudební scéně, slovenském vztahu k Romům nebo co já vím, co by mohlo být nějak zajímavé v souvislosti s tímto zpěvákem. A co je nejhorší, ten dokument podle mě není moc dobrý ani sám o sobě, a to ať už jako voyeurské nahlížení skrytou kamerou do zpěvákova soukromí, nebo více či méně přiznané inscenované scény z jeho osobního života - obojí je sestříháno dost nešťastně, a celé to korunuje prapodivný režijní přístup, kdy samotný Rytmus průběžně sleduje hotový dokument na notebooku a komentuje ho. Po účasti na tiskovce s tvůrci po novinářské projekci navíc člověk na tento dokument zase kouká trochu jinýma očima - samotný Rytmus se vyjádřil, že vznik dokumentu neinicioval (jednou chtěl dokonce natáčení zcela ukončit), do jeho podoby nezasahoval (nebo prý jen zcela minimálně) a je mu úplně fuk, jak se bude divákům líbit (tomu se dá ovšem jen těžko věřit). Režisér s producentem mě pro změnu překvapili informacemi, že měli dohodu s Rytmusem, že v dokumentu nepoškodí jeho rodinné vztahy, a že scéna s prvním setkáním s jeho biologickým otcem vlastně nebyla tak úplně první, a tak podobně - obecně mám divný pocit z toho, když si člověk musí odsedět hodinu na nějaké tiskovce, aby mu docvakly nějaké věci, které z dokumentu patrné nejsou (na vině bude z velké části i radikální střih, kterým dokument prošel - podle všeho se do výsledného filmu nedostala značná část z natočeného materiálu, a na výsledku je to hodně znát). Za sebe nemohu než vyjádřit značnou znuděnost a více než mdlý dojem z dokumentu, který se moc nepovedl. Pokud nepatříte mezi Rytmusovy fanoušky, nevidím žádný důvod, proč chtít tenhle film vidět. Btw. dokumentu by možná neuškodily české titulky - v situaci, kdy naprostá většina slovenských spisovatelů u nás vychází výhradně v českém překladu, mi přijde minimálně zvláštní uvést do kin film ve slovenštině, kde jsem celé řadě slov prostě nerozuměl (a to si myslím, že slovensky rozumím velice slušně). (20.08.2015) (méně) (více)