Vzpomeň si

To je jeden z filmů, na které se nezapomíná. Já Remember viděla už dřív, ale na výkon Cristophera se nedá zapomenout, já byla přesvědčená, že jeho nemoc je skutečná, jak to dokonale zahrál. Jediným mínusem považuji jeho sci-fíčkové přechody, přelety a přejezdy od jednoho vězně k druhému, ale ta finální část to dokonale vynahradila. Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Výborná kamera i ostatní herecké postavy, ale co nechápu, je fakt, že za tuhle roli nedostal Oskara. Co se mě týká, měl ho mít a dvakrát většího než ostatní. A Atomovi tleskám ve stoje, pokaždé mě něčím překvapí. (01.06.2016)

Jasně, hlavně je to snímek o tom, jak se starý pán snaží nezapomenout na to, co má vlastně udělat, ale nic z toho se mu nedaří. Christopher Plummer je ale v roli devadesátiletého pomstychtivce skvělý. No, sám na to má už dobrý věk. Ale překvapivě ani scénář tohoto filmu není špatný a jednotlivé události jsou mnohdy opravdu neskutečně náhodné, ale přitom skvěle zapadají do vzorce. Finále skvělé. (26.02.2016)

Na rozdíl od většiny ostatních, Remember mě svým scénářem spíše zklamalo. Z Egoyanovo snímku Sladké zítřky jsem měl pocit, že jeho síla tkví v takové určité atmosferické nedoslovnosti. Remember sice atmosféru má, má skvělého Plummera, ale scénář mi přijde doslovný až běda. Pokud jste navíc viděli Tady to musí být, Zlomené květiny a třeba i Nadaného žáka, uvědomíte si, že všechno už jste v těchto, anebo jiných filmech viděli, a že Egoyan jede po té nejjednodušší a nejočekávanější cestičce, zatímco se ale snaží diváka uvádět v nejistotu a hrát na něj jakousi habaďůru. Film se tak, vlastně ne svojí vinou, stal pro mě trochu směšným, nemluvě o "shyamalanovském" twistu v samém závěru. 6/10 (11.05.2016)

Je pravdou, že chvílemi je tempo vyprávění u Egoyanova snímku značně strnulé a může zavánět nudou, avšak mě osobně příběh zaujal od samého začátku a tušíc, že to správné thrillerově laděné finále teprve přijde, sledoval jsem jej od počátku s očekáváním a zájmem. Pokaždé, když Zev našel a navštívil nějakého Kurlandera, stal se snímek napínavějším, byť se dalo tušit, že nepůjde o toho pravého. Spíše šlo o to, zda demencí trpící stařík neudělá nějakou hloupost. Samotný závěr je ovšem lahůdkou a přiznám se, že takové rozuzlení jsem nečekal. (13.06.2016)

Tu treba do konečného hodnotenia skutočne vyčkať až do samotného konca a nerobiť predčasné súdy. Priebeh deja popravde nie je vôbec objavný, vieme, že starček ide hľadať tú správnu osobu podľa zoznamu štyroch rovnakých mien a tak je zrejmé, že až číslo 4 bude tým skutočne hľadaným. Všetci traja predchádzajúci ale mali zaujímavé povahové črty, pričom vám môže dosť prekážať, že sú poňatí až príliš jednorozmerne a povrchne. Ale opäť treba zopakovať, že si treba počkať až do konca, kedy sa aj rozhodnutie neísť príliš do hĺbky epizódnych postáv zmotivuje. Egoyan asi implicitne poukazuje prostredníctvom dávnej histórie koncentračných táborov aj na minulosť vlastného národa a titulné "remember" zrejme patrí aj tureckej vláde, ktorá nie a nie stále priznať farbu. Ale môže ísť aj o nadinterpretáciu, na to by dokázal zrejme odpovedať iba samotný Egoyan. (17.04.2020)