Policejní inspektorka

Umělecké hodnocení: Scénář a charaktery jsou šablonovité, podřízené angažovanému námětu. Režie nekvalitní, chvílemi amatérská. --- Ideologické hodnocení: V buržoazně-demokratickém zřízení je stát nástrojem vykořisťovatelské třídy k utlačování pracujících. Dělníci, semkněte se na obranu svých práv. Žádáme znárodnění klíčového průmyslu a důslednou ochranu práv nájemníků. Volte Komunisticku stranu Francie. (24.08.2010)

Při hodnocení tohoto filmu bych rád poukázal především na rozdíl mezi samotným tématem (a příběhem) a jeho zpracováním; mezi tím, co autor "chtěl říct", a tím, "jak to řekl". Zatímco téma je stále velmi aktuální a nezpochybnitelně vážné (z hlediska obecně platných morálních norem), film jako takový působí příliš sterilně, nudně, bez jakéhokoli výraznějšího přesahu. Od začátku do konce je divák s autorem ve shodě v tom, že to, co se děje, je hnusné a zavrženíhodné. Příběh se odvíjí v poklidném (vlastně až příliš poklidném) tempu; divák po rovnoměrném přísunu informací skládá celkový obrázek zločinu a sdílí s hlavní hrdinkou frustraci z marnosti boje s mocnými. Problémem však je onen pravidelný rovnoměrný přísun informací a indicií... To zabíjí jakékoli napětí a redukuje film na dokument. Všechno je příliš doslovné (vše je řečeno, nic není ponecháno na divákovi). Pokud jde o zjišťování pravdy, policejní inspektorka prochází vyšetřováním velmi hladce (pokaždé se najde někdo, kdo něco ví a - hlavně - řekne to) a jen pokud jde o to uplatnit zákon, tu a tam se náhle zjeví nějaký klacek pod nohama (který má zdůraznit marnost jejího boje s mocnými a jejich služebníky). V dobré víře ukázat na špatnost a odsoudit ji však dochází k hrubému podcenění divákových schopností: Průměrný divák ví o existenci dětské pornografie, ví, že mocní rádi zneužívají svého postavení a že lidé ze strachu o svůj vlastní klid s nimi ochotně kolaborují. V tomto film prostě nepřináší nic nového, a aby mohl na diváka silněji zapůsobit, měl by trochu víc pracovat s dramatičností a divákovou fantazií a méně užívat stereotypy. Navíc kromě Miou Miou (která byla snad ve všech scénách a která film drží) naprostá většina herců hrozně přehrávala. Policejní komisařka mi tím zpracováním trochu připomněla film Pravý břeh, levý břeh, se kterým má podobné téma (dobro vs. zlo - reprezentované mocnými) i ono televizní zpracování bez šťávy. (20.05.2011)

Křehká inspektorka, co tváří tvář násilí ztuhne, drží s vypětím všech sil okraj koberce, aby se nenadzvedl. Co ale zmůže, když lidé, co mají úplně jinou představu o úklidu, stojí s metlami ze všech jeho stran.. Prostředí provinčního hornického městečka jak z anglických sociálních dramat a v něm civilně pojatá kriminální zápletka prostá jakéhokoliv napětí či akce. Ty žánry se tady navzájem trochu dusí, ale tu pachuť politikaření, nemorální loajality a lhostejnosti, která se nikdy neodvíjí od systému či doby, ale jen od charakteru lidí, to naštěstí nenechá ustoupit.. (21.06.2022)

Presne od tejto vety v obsahu: "Ani tentokrát nechce inspektorka ustoupit, znovu riskuje svou kariéru a je ochotna svědčit u soudu" som si sľuboval ten dramat. Nedostavil sa. Snímok si beží na takej vlne obyčajnosti, že vlastne ani nemá čo ponúknuť. Nijak sa kariéra neriskuje, nijak sa nechodí do mimoriadneho konfliktu .. (19.11.2021)

Starý francouzský kriminální filmy mám rád, ale tohle mě moc nenadchlo. Vyšetřování probíhá dost nudně, postrádá to napětí, žádný velký překvapení se taky ve finále nekoná a Miou-Miou s jejím neustále unylým pohledem do toho nějak nepasovala. Myslim si, že tady měl tu hlavní roli hrát prostě chlap. Spíš to na mě působilo jako sociální drama než kriminální film. Ale já mám rád tu atmosféru francouzskýho venkova a starý Renaulty, takže jsem to celkem bez problémů dokoukal. Ale asi mi to bohatě stačilo vidět jednou. (07.10.2023)