Červená želva

Podmanivá magicko-realistickou robinzonádou s ekologickým podtextem. Semknutý, stylisticky čistý snímek, zaplněný symbolickými obrazy a založený na myšlence propojenosti jednotlivých složek živého světa. Ke komunikaci s divákem používá Červená želva především obrazů, které jsou zároveň konkrétní i symbolické a postupně nám odhalují unikátní, přesto univerzálně srozumitelnou vnitřní logiku fikčního světa. Díky cyklickému opakování situací vzniká dojem organické propojenosti všeho se vším. Pokud se něco stane ostrovu, musí se přirozeně něco stát také člověku, který jej obývá. Očistná jednoduchost není vlastní pouze příběhu, ale také vizuální stylizaci, která čtenářům komiksů může připomenout tvorbu kreslířů jako Jean „Moebius“ Giraud nebo Georges „Hergé“ Remi. Zásluhou (ne)obyčejně krásné animace je film podmanivý i během okamžiků, kdy se v něm nic zvlášť dramatického či lyrického neděje. Výtvarná stránka na pomezí magického a realistického nás přitom vede ke stejnému poznání jako zápletka filmu – přírodní řád nemusíme chápat, ale měli bychom jej respektovat. 80% (09.12.2016)

Jsem rád, že se stále ještě dělají artové animáky pro dospělé a nejen ta klasika pro děti. Červená želva je hlavně fantasy a mysteriózním příběhem a tak je na něj nutno nahlížet. Je to snová záležitost o trosečníkovi na ostrově, který když zajistí své základní potřeby začne přemýšlet o tom jak ostrov opustit. To se mu však nedaří. Když se však na ostrově posléze s někým setká, zjistí, že už vlastně nemá potřebu jej opouštět, protože to hlavní už našel. Nač tedy plout vstříc neznámému světu? Animace byly překrásné i ztvárnění ostrova. Ve filmu byly i momenty, kdy jsem ani nedýchal napětím. Jak jsem ale psal výše, musíte se na film naladit a nenahlížet na něj optikou reálu, pak by vše ihned přestalo fungovat. A celý příběh by byl o ničem, jen jakousi halucinací. Film je krásný sám o sobě, ale tou třešničkou na dortu je hudba, která film doprovází! Nádhera. Jen doporučuji na film nekoukat s nejmenšími. Není to opravdu animák pro ně. Má dcerka z něj pěknou chvilku plakala... Dávám za 4 krabíky. * * * * (02.04.2017)

Žena je želva, která muži brání odplout pryč. Připomenutí, že ty nejjednodušší příběhy jsou těmi, která dávají vyprávění vůbec smysl. Červená želva oslavuje prostotu života způsobem, který by se mnou neměl tolik zamávat už jen proto, že byl vyprávěn tolikrát předtím. Jednoduchosti se podobenství podřizuje na všech úrovních. Animuje se bez excesů, v plochách jednoduchých textur a řečí srozumitelných symbolů, s vybranou štítivostí vůči kýči, který v podobných případech číhá za každým rohem. Pro jistotu se zcela rezignuje na slova a skoro i na hudbu. Rejstřík dramat je velmi skromný - dojde jen na ta, která se týkají každého z nás. Animované přitakání mne po osmdesáti minutách opustilo zvláštně vděčného. (04.03.2018)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $828,165║Tržby Celosvetovo $4,000,000▐ fakt neviem, prišlo mi to dosť pasívne a nikam výrazne nesmerujúce, táto téma mohla byť využitá tak v 15 minútovom krátkometrážnom animáku a mohlo to byť fajn ale takto no fúha /40%/ (31.03.2017)

Spoiler: Trosečník ubije obrovskou červenou želvu, která mu předtím bránila opustit ostrov. Mrtvá želva se promění v ženu. Trosečník a žena se sblíží a za nějaký čas se jim narodí chlapec. Když chlapec odroste, opustí ostrov a rodiče spolu s jinými želvami. Trosečník zestárne a zemře. Dívka se promění zpět v obrovskou červenou želvu a vrátí se do moře. V hlavní roli ostrov a počasí. Dále hrají: písečný krab, lachtan, mnohonožka, racek, zatopená jeskyně, tsunami a jiné želvy. Obrázky jsou krásné, ale i kdyby to bylo o polovinu kratší, stále by to bylo (pro mě) příliš dlouhé. (18.01.2017)