Až na dno

Zjištění, že je to podle knihy z toho v mých očích najednou dělá ještě horší film, protože ty drobné detaily, které mi zde přišly takové civilní, milé a utvářely tu podobu uzavřeného okamžiku byly pravděpodobně jen úlomky rozsáhlejších elementů z předlohy. Samotná romance není hloupá a místy dokáže probudit vzpomínky na trýznivost vzdálené lásky a osamění, jenomže stále trpí snobismem (ústřední pár se seznámí a dny spolu tráví v luxusním evropském pětihvězdičkovém hotelu, takže jejich dny jsou rámovány luxusními obědy a odlesky krbového ohně odrážejícího se od jejich dokonalých těl) a nesedí ani kontrastní přestřihávání mezi zcela odlišnými situacemi ve kterých se oba nacházejí po svém odloučení. Pro nějaký zážitek si tady musíte jít opravdu hodně naproti. (25.07.2018)

Po dopozeraní si pripadám ako absolventka študijného odboru antropológia-parašutizmus. Už kedysi dávno Petr Novotný vo svojej relácii o varení zvykol hovoriť: "Nebojte sa odvážnych kombinácií!". Kombinácia podmorského výskumu a boja proti terorizmu znie viac než lákavo, podarilo sa ju aj obrazovo a atraktívne maximálne využiť. Odpustím aj 25-ročnú profesorku, či príliš zbrklé a neromantické zoznamovanie ústrednej dvojice. Práve tá neotrepanosť námetu robí z tohto filmu jedinečný zážitok. Objektívne je to tak na štyri hviezdy, piata je protestná vzhľadom na tunajšie podhodnotenie. (17.07.2018)

Snímku Submergence se nedají upřít dvě věci. Tou první je fakt, že i přes mizerný scénář, nataženou stopáž a doslovné vysvětlování všech skrytých i očividných metafor ve snímku občas probleskne jakási tvůrčí originalita. Tou druhou je fakt, že i přes tyto zjevné a velmi bolestivé nedostatky se hlavní duo herců s mimikrami Jamese McAwoye a Alicie Vikander snaží seč může. A to je vzhledem k nemastnému a neslanému výsledku alespoň nějaké plus, byť ani to snímek Submegence nezachrání od temných vod filmového průměru. Škoda. „I've thought about bodies buried at sea. It's not dust to dust, that's for sure. It's water to water.“ (28.06.2018)

Objektivně je to za míň, ale já tomu tu slabou třetí hvězdičku dám, ale jen proto, že za tím podle všeho skutečně stojí Wenders a že mě ten příběh trošku zaujal. Jinak je to bohužel další důkaz toho, že už se Wenders vyčerpal a že jeho nejnovější filmy už ho ani trochu nepřipomínají. A tady je to znát snad nejvíc (ale ještě jsem neviděl Vše bude v pořádku) - a to říkám jako někdo, komu se docela líbily i Krásné dny v Aranjuez. Až na dno totiž chybí hodně - postavy jsou nepromyšlené, u dialogů je to jak kdy, první polovina mi nepřišla dostatečně propojená s tou druhou (protože z té romantické linky se tu téměř okamžitě skočí do thrillerové - kde je nějaký pořádný předěl, kruci? a pak to ve mě má vyvolat nějaký silný dojem...), je to úplně zbytečně natažené na dvě hodiny a kvůli tomu je to dost nudné... Příběh mě sice trošku zaujal a pár zajímavých scén má, ale stejně se vleče, není dostatečně promyšlený a i když to ve finále je konečně nějak napínavé, pokazí to úplný závěr, který mi přišel trochu mimo. Hlavně emočně je to celé mdlé a i když chemie mezi hlavní dvojicí nějaká je, stejně to je málo. Asi nejlepší na tom všem je kamera, která dokáže tvořit zajímavé záběry, ale ruku na srdce - Benoît Debie se svým kameramanským stylem k Wendersovi nehodí. On umí dost dobře, ale jeho styl je takový moderní, experimentální (a taky právě proto dělá především na filmech Gaspara Noého a nově i Harmony Korineho), ale Wendersovy film jsou silně poetické a zasněné - a to se obávám, že není Debieho parketa. Tady na tomhle filmu je to znát - i když je kamera slušná, vůbec to nevypadá jako film od Wenderse. Ani trochu. U Krásných dnů v Aranjuez jsem to ještě bral, to se odehrává vlastně na jedné zahradě a jednom domě, ale tady už to říct musím. Vlastně z toho starého Wenderse, z toho, kterého tak obdivuju, zůstal jen cit pro mraky. V tomhle jediném prvku jsem si řekl "ano, to je Wenders!", ale jinak? Ani náhodou. A to je sakra málo. Herecké výkony jsou taky slušné a celkově by mi to vůbec nepřišlo špatné, kdyby za tím stál jiný režisér, ale takhle? Za mě zklamání, bohužel, a to se ještě přemáhám, abych tu slabou třetí hvězdičku dal. V rámci Wendersovi tvorby to v mých očích pořád není takový pokles, abych šel níž - ale obávám se, že jestli ještě někdy Wenders natočí nějaký film, mohlo by k tomu s největší pravděpodobností dojít. A přitom z Palermo Shooting jsem byl nadšený a to je to z roku 2008... Každopádně bych stejně chtěl, aby Wenders ještě něco natočil - a úplně nejlíp aby to byla existenciální road movie. To by totiž ukázalo, jestli je Wenders skutečně bez nápadů, nebo v něm ještě něco je. Strašně rád bych si přál to druhé, ale kdo ví... EDIT: Wenders ještě něco natočil a je to mnohonásobně lepší, takže jdu s hvězdičkou dolů. Lepší 2* (17.01.2021)

Jaksi hodně na púl cesty. Námět zní jako příslib skvělého filmu. Jenže druhá púlka se rozpadne do prázda. Až to chce člověkuu udělat hned znovu a jinak. Mám taky dojem, že hlavní herci nezvládají jemný humor a jistou hravost, která jaksi u europských hercú u Wenderse vyznívala přirozeně. A oceanologická linka zestupu do hlubin je úplně nevytěžená, člověk dokonce ztrácí orientaci v tom, jestli se dívá na dúležitou scénu, nebo ne, jaký čas uběhl, kdo, proč, co, a kdy už přijde na velkou expedici. A celkově, od chvíle kdy Danny jakože roztomile skočí do vln a je u toho jakože rozkošná, spontánní a ....rozoškná, to jde s její postavou dolu vodou, až mě to u Wenderse překvapuje. Na druhou stranu ústřední pár se poznává skrz nebanální rozhovory a vzájemná něha je všudypřítomná. (19.06.2018)