Zvuk metalu

"Hudba je jako sen. Ten, který neslyším." - Ludwig van Beethoven ____ Prvotřídní filmový debut nezávislého scénáristy Daria Mardera, který nápaditě pojal jako velmi intuitivní sondu do turbulentního života metalového bubeníka Rubena - kterého bezvadně ztvárnil démonický Riz Ahmed, na jehož autentické performanci, jež si bezprecedentně zaslouží nejedno ocenění, snímek primárně staví - který si musí skrze nečekaně prodělaný hendikep (respektive hluchotu - což symbolizuje kontradikci k jeho osobnosti) projít trnitou změnou charakteru, během níž se distancuje od svého hektického způsobu života, seznamuje se s jeho nepoznanými protiklady, a v samotném závěru nalezne akceptaci zcela nového existenciálního rytmu. Přestože 'Sound of Metal' disponuje setsakra originální premisou, převážně dominuje v rámci oné percepční roviny, jelikož intenzivně atakuje vjemy diváka jako málokteré audiovizuální dílo - klíčovým a nedílným diegetickým prvkem je zejména experimentální auditivní složka a dynamické zvukové nuance v jejich nepřikrášlené, syrové a často deformované podobě, především ve formě absolutního ticha - a naopak v oné narativní rovině zase vyniká jedinečnou interpretací dogmatických antitezí dílčích dějových abstrakcí a ambivalentních leitmotivů - frustrace ze ztráty sluchu vůči pestrosti okolního světa, dezorientace vůči harmonii, agrese vůči solidaritě, chaos vůči rekonciliaci, monotónnost vůči nové životní trajektorii, a pesimismus vůči naději. Nelze ani opomenout talent Olivie Cooke, která po boku Rize Ahmeda perfektně herecky sekunduje - ačkoliv prostor pro ní byl vcelku nedostatečný. No a v neposlední řadě 'Sound of Metal' své publikum civilně seznamuje s komunitou neslyšících bez jakéhokoliv agitačního patosu či klišé - tudíž lze konstatovat, že snímek silně obstojí jako plnohodnotný exemplář inkluzivity ve filmovém průmyslu, který lukrativně osciluje mezi atypickým dramatem a libozvučným akustickým zážitkem - a ač expozičně klame svým tělem, a o to víc je v jednotlivým aspektech nepředvídatelný a jedinečný.... // VERDIKT: 8,6 činelů z 10 // (16.02.2021)

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

po včerejším Pieces of Woman je tu další podobný film.Tedy film,na který se hezky dívá,má solidní herce (výborný Riz Ahmed) a silné téma,kdy se hlavní hrdina musí srovnat se ztrátou sluchu,ale dohromady je to studené,odosobněné a emocí prosté.Největší devizou je tak krom Ahmeda práce se zvukem/tichem,která hodně pomáhá atmosféře...70% (08.01.2021)

Miluju ten zvuk, když hučí vazba. Začátek tohohle filmu je úžasný. Úvodní skladba parádní. Zbytek příběhu, byť je předvídatelný, je hezký. Jen ten název trochu mate. Film totiž není o metalu. Ani jedno triko, které nosí hlavní hrdina není metalové kapely. Ale to je jen detail, který já spíše uvítal, mám tyhle noise hard core obskurnosti rád. (06.04.2022)

Kvůli nominacím na Oscary jsem se nevyhnula ani snímkům, kterým bych za normálních okolností nevěnovala vůbec pozornost - a tohle je jeden z nich. Už dlouho jsem neviděla film s tak nepřístupným a nesympatickým hlavním hrdinou. Neměla jsem jediný důvod neslyšícímu hudebníkovi fandit a sledovat více než dvě hodiny jeho snahu naučit se žít s postižením pro mě bylo čiré utrpení. Rozhodně ale musím ocenit práci se zvukem, která právem prestižní ocenění získala. Pokud vám nevadí snímky s méně (nebo vůbec) sympatickými hrdiny a rádi se místo rozvíjení zápletky zaměříte na psychologickou sondu do duše člověka, který se právě stal neslyšícím, směle do toho. Jen ještě upozorňuji, že zde uváděný žánr hudební je poněkud zavádějící, protože kromě úvodního koncertu se tady s hudbou vůbec nesetkáte. (05.05.2021)