Belmondo

Belmondo podle Belmonda, táta Jean-Paul podle syna Paula. Laskavé, úsměvné a pohodové vzpomínání, které žádné skandální odhalení nepřináší, a (proto) je stejně příjemné jako podvečerní posezení u Château Lafite na balkóně skromného pařížského bytečku s výhledem na Eiffelovku. Jen s tím rozdílem, že Jean-Paul pro jednou neleze po střeše, ani nevisí na okapu, ale sedí proti vám a směje se. („Spousta policajtů se stala policajty kvůli mně!“) (01.07.2016)

Pohodový dokument o cestování v kabrioletu po místech, kde Bebel natáčel svojě filmy. Jelikož Belmonda zpovídá jeho syn, tak je to asi otevřenější srdečnější rozhovor, ale já si krom lehce dojemného uspokojení odnesl z toho filmu tři věci: 1) Belmondo nikdy netočil v létě protože vždy chtěl být se svými dětmi - ten člověk jako člověku mne stoupl opravdu na maximum 2) ve filmu Muž z Ria, Belmondo doopravdy bojoval o život, když po laně přelézal mezi budovami a utrhl se pod ním vozík a on musel 15 minut se držet na laně ve výšce asi desátého patra než mu pomohli - ten člověk u mne stoupl i jako hrdina na maximum. 3) už jako malý kluk chodil do ateliéru ke svému tátovi sochaři, kde viděl ty spousty nahých modelek, tak už asi chápu tu jeho lásku k ženským (25.12.2016)

Jako vždy jsou komentáře mnoha lidí dost pochybené. Nechávají se strhnout (stejně jako fanoušci fotbalových klubů či popových hvězd) k nekritickému obdivu. Ano Jean Paul je úžasný, šarmantní a oblíbený herec. Všechny jeho filmy ale nejsou dokonalé, stejně jako tento dokument. Podle hodnocení by se jednalo o jeden z nejlepších filmů, co kdy byly natočeny. Film je ale dosti technicky slabý a prvních 10 minut velmi rozpačitý. Pomalu se rozjíždí a zachraňuje ho střižna. Belmondo je velmi prkenný a jen chválí všechny okolo. Vlastně se toho dozvíme více od jeho přátel, ale je to zase jako když mluvíte o nebožtíkovi, spousta superlativů. Ne, že by si je nezasloužil, ale že je živoucí legendou víme. Netuším, kdo vybíral zmiňované filmy, ale několik skvělých se do výběru nedostalo. Archivní záběry byly dobré a klidně jich mohlo být víc na úkor "mluvících hlav". Osciluji mezi 3 a 4, ale to jaký byl frajer a riskoval i svůj život, dám 4. (16.05.2016)

"Rozbíjel auta, rozbíjel kola, rozbíjel lodě ... on rozbíjel vše." A když k tomu přidal svůj poťouchlý úsměv, tak nebylo co řešit. Z mého pohledu je poněkud smutné, že i kdybychom si vyměnili své majetky, tak ty krásky stejně budou skákat do postele tomu bělovlasému rošťákovi. A já se jim ani nedivím. Spíše se divím tomu, že z tak dokonalého materiálu, jakým je Belmondova filmografie, se nepodařilo vykouzlit víc. Ty ukázky z filmů jsou totiž příliš krátké a prostor pro potomky hvězd na můj vkus zase příliš velký. Přesto je to příjemně nostalgické vzpomínání. (27.09.2016)

Většinou je lepší, když má tvůrce oslavného dokumentu od tématu trochu odstup. Tenhle ovšem dal dohromady Belmondův syn Paul. Začíná se v Itálii filmem Statek a divák se časem při putování místy, kde se před půl stoletím psala filmová historie, ztratí. Nedá se předvídat, kam všude se ještě tvůrci vrtnou a co za populární a slavné filmy naopak ani nezmíní. Takže je tu spousta slavných staříků a stařenek, kteří vynášejí Bebela do nebes a on se tomu usmívá. Sem tam se objeví i nějaká ta zajímavá informace a je to samozřejmě prokládáno ukázkami z dotyčných filmů. Pro televizi v pohodě, ale v kině mi to přišlo rozhodně delší než hodinu a půl. (08.06.2016)