Atomová katedrála

Asi jsem viděl jinej film než ostatní. Čekal jsem nějakou totální sračku, která bude k smíchu, a dostal jsem celkem uvěřitelnej film ze života jednoho stavebního inženýra. Oproti dnešní době se toho zase tak moc nezměnilo. Když jsem ještě pracoval jako zaměstnanec v různejch firmách, tak jsme se sice neoslovovali "soudruhu", ale lidský charaktery a chování zůstalo prakticky stejný. Všude se najde nějakej zmrd a kariérista, kterej vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Hlavní hrdina je spíš takovej poctivec, nicméně nejedná se o žádnou vyloženě kladnou černobílou postavu ve stylu soudruha Pláteníka a podobně. Prostě celkem uvěřitelnej charakter. A i když Krampola zrovna moc nemusim, tak tady ze sebe vypotil jeden ze svejch životních výkonů. Zdatně sekundujou i další herci jako Vlasák, Teplý nebo starej Zounar. Iritoval mě pouze Pavel Kříž. Ten opět hraje takovýho zasněnýho básníka a intouše a mam takovej pocit, že už ho to ani samotnýho nebavilo, tak si jenom odřikal svoje repliky a šel domu. Celkově mi film nepřišel špatnej. Konec je teda trochu deus ex machina, ale budiž. Za sebe řikám, že je to průměrnej film. Na místa v "bottom 300" bych našel teda vhodnější kandidáty. (11.01.2012)

Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie. (23.11.2012)

Když jsem si tento film pouštěl, čekal jsem hrůzu. Místo hrůzy jsem však zhlédnul docela zajímavý film, který nebyl ani tak o stavbě atomové katedrály, jako o vztazích mezi lidmi, o vztazích na pracovišti a o vztazích mezi podřízenými a jejich nadřízenými. Pravdou je, že se film zaměřil na osudy nebo příběhy několika postav, které se ve filmu vzájemně prolínaly. Ne všechny tyto osudy byly zajímavé, přesvědčivé či hodnotné. Někdy jsem měl pocit, že tam jsou jen proto, aby měl film potřebnou délku. Krampolův herecký výkon byl, dle mého názoru, velmi dobrý. Myslím si, že film mohl mít radostnější konec. (26.10.2015)

Po delikventním Jaru 68 a mírových tancích jsem se těšil, že se pobavím u další nádherné komunistické propagandy, jenže tady to tentokrát dopadlo jinak. O nějaké propagandě bych tolik nemluvil, dokonce ten film ani není tolik o stavbě jaderné elektrárny (ta je tady jenom na pozadí), ale spíš je ten film o vztazích. Vadí mi, že je to utahané, vadí mi divná kamera, místy šílená hudba a na hlavu postavené střihy a nějak jsem nepobral ten konec, ale jinak to špatné překvapivě fakt nebylo. Mělo tam teda být víc záběrů na Vysočinu, ale jinak ten film nějaký smysl dával a špatný nebyl. Slabé 3* (28.03.2020)

Gratuluji Wandrwallovi k suveréně nejstupidnějšímu argumentu, jaký jsem v diskuzích o filmu kdy četl. Film nemůžeme kritizovat, protože z Dukovan odebíráme proud. Tak to mě dostalo. Filmová publicistika by snad měla být o filmu, o režii, hereckých výkonech, kameře apod. Nikdo nepopírá fakt, že Dukovany jsou užitečné, ale to nic nemění na tom, že film je jen hloupá agitka. Já jsem taky rád, že se dnes u nás točí kdejaká americká sračka. Je to dobře, přináší to republice peníze, ale člověk musí mít vždycky právo nazvat sračku sračkou. (06.02.2013)