Anon

Nápad je to rozhodně zajímavej, docela by se dalo říct, že i aktuální, a dost mně to připomínalo sérii Black Mirror. Problém ovšem je, že u Black Mirror se jedná o epizody se stopáží do hodiny, zatímco tady je to jeden "dlouhej" film. A tak nějak tvůrci asi moc nevěděli, co s tím, takže to ve výsledku působí opravdu zdlouhavě. Možná i proto, že je snímek spíš komorní, ukecanej, žádný opulentní sci-fi akce nečekejte. I ten konec je takovej nemastnej, neslanej a trochu působí stylem "a to je jako všechno?!" Bohužel je, takže i to hodnocení tomu odpovídá. (27.05.2018)

Já ty slabé 4* nakonec dám. Sice je pravda, že i přes ten úžasný a dost minimalistický vizuál, to působí vlekle (a místy docela dost) a mít to tak hodinu dvacet, asi by to bylo lepší. A taky mi přišlo nerealistické, jak se kdykoli při střílení daný člověk naprosto přesně trefil, navzdory situaci. Jenže jinak se mi to líbilo, téma bylo hodně nosné a zajímavé, pár myšlenek v tom taky je a o vizuálu už jsem psal. Nějaká atmosféra tam je taky, bohužel ji sráží utahanost. Slabé 4* (22.07.2020)

Po 4 letech se nám znovu ukázal v celovečeráku můj oblíbený futuro scénárista a režisér A.Niccol se svoji další vybroušenou designovkou tísnivé budoucnosti, tentokrát v minimal verzi. A nemůžu mluvit o zklamání, ale také ne úplně o úspěchu. Příběh osekaný na pár postav odehrávající se na liduprázdném poloostrově Manhattan, popisuje informační síť doslova v našich hlavách, kterou už populace nějakou dobu používá, jestli dobrovolně nebo za výhružek kdoví. Detektiv Sol náhodou na ulici narazí na osobu pohledné brunetky, u které nevidí popis, jméno, věk, vztah, zaměstnání, velikost bot, oblíbené jídlo, televizní pořad atd. znáte to :) no a zrovna náhodou se tu objevují vraždy lidí s upravenými záznamy hackerem a podezřelý je na světě. Je tu navozena studená atmosféra ponuré budoucnosti v namodralém filtru, ve které nepotřebujete monitor, ale potřebujete hodně silné nervy pokud se vám někdo nabourá do nervových vláken očí. Detektivní případ o pár postavách s lehkou filozofií, jak nebezpečná je neustále sledující technologie, a kde začíná a končí svoboda a soukromí toho druhého. 65% (25.05.2021)

Křečovitě marlowovsky noirová a kyberpsychedelická atmoška je docela povedená, zápletka zajímavá a děj vás možná párkrát malinko napne. Ale všemožného marastu je taky dost. Třeba ta únavná stereotypní klišé (polda jdoucí si za svou pravdou bez ohledu na nadřízené, rozhovory s bejvalkou, mrtvý synek). Nebo na pohled husičkovitá duchoprázdná buchtička prezentovaná jako žádoucí, tajemná a nevyzpytatelná femme fatale, ehhh... Nebo dvě trapné jakolesbické krasotinky. Nebo šukající Owen. Nebo skákající obraz, který svým skákáním znázorňuje iluzornost viděné reality a tím se snaží citlivějším jedincům přivodit bolení hlavy. Ale i přesto je to vcelku film vizuálně pohledný, natočený je dobře a jeho zápletka je na středoproudové scífko ucházející. Objektivně bych ho hodnotil jistě za tři, ale zklamalo mě banální až pitomé rozuzlení a celkově mě to prostě moc nebavilo, protože mi čerta záleželo na všech filmových postavách, nedá se svítit. (05.04.2019)

It's not that I have something to hide, I have nothing I want you to see. Popravdě tento typ sci-fi filmů mi vyhovuje úplně nejvíce. Méně akce, méně efektů, ale mnohem více hlubokých myšlenek a filozofických otázek, které nedají spát. Jestli se to dá aplikovat na dnešní svět, to už je na každém. Někdo to vidí a někdo ne. Tématem filmu je otázka soukromí. Jak moc je soukromí důležité? Jak moc si ho střežíme? Jak moc nám ho za našimi zády berou? Filmu se dá vytknout, že je poměrně monotónní a tmavý. Opakování stejné hudby tomu taky nepomáhá. Cílem bylo vytvořit velmi specifickou melancholickou atmosféru.  7/10 (06.01.2024)