Chytilová Versus Forman
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováHrají:
Miloš Forman, Věra Chytilová, Michael Weller, Miroslav Ondříček, Elizabeth McGovern, Petr Forman, Matěj Forman, Věra KřesadlováVOD (1)
Obsahy(1)
Muž a žena, angličtina a francouzština, české kořeny, natáčení amerického filmu. Unikátní belgický dokument Věry Chytilové. Věra Chytilová byla nejen nejvýznamnější ženskou osobností filmové režie u nás, ale vždy si ji velmi cenili také ve světě. Není divu, že právě ji oslovili na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let belgičtí producenti, aby natočila dokument o svém kolegovi z československé nové vlny Miloši Formanovi. Nevíme nic o tom, jak složité muselo být v té době vycestovat na západ, natož pro režisérku, jejíž filmy patřily v Československu k nežádoucím, natož za režisérem, který v tu dobu již přes deset let žil a pracoval v USA. Nicméně povedlo se. Forman v tu dobu natáčel svůj Ragtime částečně v britských ateliérech Shepperton, uvidíme tedy mimo jiné i unikátní záběry z natáčení, Chytilová jej však navštívila i v jeho nové domovině, natočila jej při jídle, běhu, procházkách a dokonce i v posteli v jeho milovaném hotelu Chelsea i na ranči v Connecticutu. Ani jedna z uvedených činností neodradila vášnivou diskutérku od palby otázek, jež ovšem byly kladeny francouzsky, zatímco Forman odpovídal anglicky. Pouze ve chvílích největšího zápalu se oba protagonisté uchýlili k rodné češtině. Film je zajímavý nejen z hlediska obsahu, ale v jeho obrazové stránce poznáme nezaměnitelný režijní rukopis Věry Chytilové. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
"Viděl jsem tolik skvělých herců špatně obsazených do role. Nevím, proč to je, ale někdo je skvělý v nějaké roli, jiný ve všem, někdo jen jednou za život. Herectví je pro mě tajemstvím. Nesmírně to obdivuju. Je skvělé, když někdo umí hrát. Jsem naštvaný, když to někdo neumí. Když je někdo moc předvídatelný nebo mechanický, průhledný, to mě naštve, cítím se být podvedený. "Svoboda moci jít za štěstím je samotné štěstí." ()
Srážka dvou různých přístupů nejen ke filmu, ale i k životu. Chytilová špatnou francouzštinou klade dotazy, kterými chce Formana dostat z jeho komfortní zóny. Ten jí odpovídá anglicky, což je i jazyk doprovodného komentáře. Pro filmového fanouška jsou zajímavé i záběry z natáčení filmu Ragtime, během nějž tento filmařský dialog vznikal. Mezi účinkujícími v záhlaví kupodivu chybí E.L. Doctorow, který se na kameru také k adaptaci vlastního románu vyjádřil. Škoda jen toho nadbytečného množství s tématem nijak nesouvisejících ilustračních záběrů. ()
Aneb Nafoukaná egocentrička podsouvá odpovědi skromnému umělci se smyslem pro humor. A jak to, ubohý divák asi mám hodnotit? Touhu Chytilové za každou cenu se prosadit, přidat něco svého nechť si ponechá do hraných snímků, zřejmě nepochopila, že to není dokument o ní. Tak o o je těžké smířit se s tím, že jednou se nemluví jen a jen o vás, když víte, že jste středobodem vesmíru. Možná jsem se měla dříve podívat na nějaké povídání, v němž Chytilová adorovala Chytilovou. Koho jiného, když věděla, že je nejdokonalejší. Nu, konečně vím, co mi vadí na jejích filmech, to abnormàlně nabubřelé ego. Nemà smysl pátrat po tom, proč se dva Češi spolu baví francouzsky a anglicky. Těch pár momentů, kdy zbytnělé ego Chytilová náhodou drží bobříka mlčení a ani se neopají pohledem na americkou architekturu a skejťáky, předkládá Forman svoji životní filozofii a je to zcela fascinující. Ale megaegu se vždy podaří nevitlivě zasáhnout a přerušit tok jeho myšlenek a zničit tak magičnost okamžiku. Samotný dokument je určitě ten nejhorší, který jsem kdy o kom viděla, protože není o dané osobnosti, ale o dokumentaristovi. Za ty skvostné oksmžiky s Formanen navzdory Chytilové je to průměr. ()
Zajímavá sonda. Dokument na belgickou objednávku, kde se dva češi domlouvají "špatnou angličtinou a ješt horší francozštinou" (vlastní slova paní Chytilové) je pro většinu nepoužitelný. Jde cíleně po tom, co Forman nechce formulovat a vymyslet aneb dva rozdílné pohledy na kinematografii. Pro milovníky české nové vlny studium. ()
U dokumentu je pro mě podstatné, jestli se něco nového dovím. Formato může podtrhnout a dovést k dokonalosti, ale v případě tohoto žánru na ní příliš nebazíruji. Jenže ... Vstupy paní reřisérky byly hodně časté ba až nepříjemné, jak se snažila ze svého spolužáky a kolegy vygtřískat odpověď tam, kde už všechno řekl. Myslím sii, že dobrý dokumentarita by neměl být sebestředný a měl by se držet spíše v povzdálí. Uvídala jsem záběry z natáčení Ragtime. ()
Reklama