Manhattan

Čistá esencia Woodyho Allena, typický filmový pohľad na medziľudské vzťahy, rôzne ľudské charakterové stránky a existencionálne otázky filozofickou optikou jemu vlastnou. To všetko vkusne dotvára jemne satirický humor a veľa vtipných poznámok. Zatiaľ z toho čo som od neho videl sa mi zdá, že zároveň ide aj o jeho najosobnejší film, možno až o jeho intímnu spoveď. Nemyslím tým len jeho lásku k mestu New York (ktorá je mimochodom patrná skoro v každom jeho filme), ale aj jeho vzťah k ženám, pričom okrem klasického intelektuálneho neurotika sršiaceho jemným pesimizmom tu oproti iným jeho filmom výraznejšie otvára aj iné stránky jeho povahy. Možno práve preto sa film po dokončení samotnému autorovi nepáčil. Rád by som tiež vyzdvihol úžasnú hudbu, ktorá celkový zážitok z filmu ešte viac prehlbuje. Smutnejšiu stránku snímku zase pekne dotvára čierno-biele prevedenie. A poučenie? No... niekedy človek toľko preberá až preberie... Inak zaujímavé, ako sa niečo z filmu potom pretavilo aj do reality, akoby išlo o budúce zrkadlo jeho života. Nádhera. Odporúčam ale hlavne tým, čo už od tohto režiséra majú niečo napozerané. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (04.12.2015)

Není to lepší než dva nej Allenovy filmy, které jsem zatím viděl (tj. Annie Hall a Zelig), ale pořád je to velice dobré. U Manhattanu se mi nechtělo popraskat smíchy ani se nijak zvlášť dojímat, spíš na mě působil velice autenticky, uvěřitelně a (jak tu frázi nemám rád, musím ji teď zase použít) jako ze života. A kromě řady neodolatelných dialogů obsahuje krásnou scénu v planetáriu a nádherné vyznání lásky: "Jsi jako Boží odpověď Jobovi. Řekl by: Ano, dělám hrozné věci, ale taky dělám takovéhle holky." Dávám čtyři a kousek. (24.01.2014)

Bezbřehé tlachání o nudných tématech, nulové emoce, dějství na úrovni jedné epizody jihoamerické telenovely a humor suchý jak troud. Tolik k "legendárnímu" počinu a může se pod něj podepsat třeba 10 Allenů. Chápu, že se autor rozhodl vydat jinou cestou, než po jaké kráčel v případě Annie Hall, ovšem v rámci toho, co očekávám od takového žánru, je pro mne Manhattan naprosto selhávající ve všech aspektech, které má romantické drama obsahovat a nemůže to zachránit ani atraktivní Mariel Hemingway ani skvostný New York. Woodyho tvorba se tak bohužel odkládá na neurčito... (06.06.2022)

Hned po okouzlující Annie Hallové jsem si dal další vychvalovaný Woodyho kousek,černobílou poctu jeho oblíbenému městu New York.Na rovinu říkám,že mě nedostal jako Annie,ale to jsem ani nečekal.Je to velmi dobrý film,ve kterém jsou klasické allenovské věci,tedy neurotik zahraný samotným autorem,okouzlující Diane Keaton,skvělé dialogy a ještě navíc krásná černobílá kamera,skvělá hudba,výborná Meryl Streep a další herci.Manhattan sice nebude můj nejoblíbenější film mého nejoblíbenějšího režiséra,ale rozhodně se mi líbil. 80 % (19.08.2009)

Oslava New Yorku? Kdeže. Spíš oslava Woody Allena. V Annie Hall se Woody s Diane na konci rozešel, v Manhattanu se opět dávají dohromady. Když Diane k Woodymu pronáší, že má skvělý smysl pro humor, je to nejen vtipné, ale i nebezpečně egocentrické. Jestliže Tarkovského krédo zní: „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět.", Woodyho filmy napravují čistě jeho samotného a slouží mu místo terapie. Tahle očividná a milá zahleděnost, posílená specifickým humorem, uzavírá Woodyho filmy do vlastního světa bez dalších paralel. Všeobecně se v Manhattanu pokračuje v odsuzování intelektuálštiny… jak jinak než skrze intelektuálštinu. Woody rád ohýbá kulturní persóny, ale zaujímá k nim jen nedbalý postoj, odrhne je a vsadí do svého veledíla v kontextu jedné věty v dialogu či vtipu. (21.11.2007)