Manhattan

Uvěřitelný, civilní, lehce posmutnělý a především krásný příběh. Woody Allen se sice roky a roky a roky točí stále kolem stejných témat, ale kdo mu to může mít za zlé, když to dělá tak dobře? V případě svého opusu MANHATTAN ubírá důrazu na svých psychózách (i když i tentokrát přichází řada na Freuda a psychoanalytiky), ale mezilidské vztahy jsou opět probrány a proprány s čistě Allenovskou noblesou. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi konverzačky, Allenovský suchý/sarkastický humor, Gerschwinovu hudbu a romantické filmy, tak do toho jděte. Stojí to opravdu za to. (24.10.2004)

Kdybych si měla vybrat nějaké město, kam bych se chtěla podívat, nebyl by to New York. A když už bych byla nucena pobývat v New Yorku, nejspíš bych se zašila někam do Central Parku a snažila se tam setrvat do doby odjezdu či odletu. Woody Allen zřejmě toto město velice miluje, dokázal mě nadchnout Paříží i Barcelonou, leč Manhattan mi k srdci nepronikl. A to mám slabost pro tvůrce samotného i pro černobílou fotografii. Podobně jako u Annie Hall jsme se zde opět minuli. (19.10.2018)

Platí to isté čo pri Annie Hall. Non stop dialógy, kde musíte dávať stále pozor a ak začnete nad nejakou myšlienkou premýšlať, nasleduje ďalšia replika, na ktorú sa už nedokážete sústrediť. Zhrnul by som tieto dva filmy asi tak, že čítať ich scenáre by bolo asi zábavnejšie, ako sledovať nakrútené filmy podľa nich. To sa môžete zastaviť nad tými vydarenými pasážami a v kľude sa na nich pobaviť. Manhattan ma vtiahol do svojho filmového sveta o niečo viac, ako Annie, takže hodnotenie je o stupienok vyššie. (25.07.2012)

Paradoxně nejméně oblíbený Allenův film patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším, k jejichž řadám přičítám i sebe. Allenova poloha v Manhattanu mi vůbec dost sedla - Allen se nesnaží být za každou cenu vtipný; je více hloubavý až melancholický; mluví se tu sice pořád hodně, ale ne tolik, aby to diváka odradilo; jednotlivé epizody jsou rytmizovány úsměvnými (hudebními) "intermezzy" (o celkově výborném výběru hudby se ani nemá cenu zmiňovat); až magické vyobrazení Manhattanu, respektive New Yorku prostřednictvím famózní širokoúhlé černobílé kamery Gordona Willise (přesto bez nominace na Oscara); tu a tam Allen skrytě či otevřeně odkazuje na jiná filmová díla, tvůrce či celá kinematografická období (Casablanca, Mlčení, Fellini, němý film ad.). Prozatím nejdospělejší allenovka. (07.11.2014)

Po psychologickém dramatu "Interiéry" se Woody Allen vrátil naposledy (v budoucnu se však ještě párkrát vrátil) melancholicky smutnou tragikomedií o mezilidských vztazích. Od začátku do konce má film velmi zajímavou atmosféru. Woody opět hraje sám sebe (jak jinak než skvěle) a Diane Keaton je naprosto skvěle bezprostřední a přisprostlá (bohužel na dlouhou dobu poslední spolupráce s Woodym). "Manhattan" je romantický film, ovšem nikoli červená knihovna. Se sarkasmem hledá odpovědi na otázky: Co je to láska? Má nějaký vztah smysl? Může vztah mezi mužem a ženou dlouho vydržet? Woody Allen ukazuje rovněž odvrácenou stranu moderní společnosti (lidé jsou ovládáni televizí, vztahy motivované sexem, lesbičky...), ale nejen to. Především vzdává hold svému rodnému městu, které i přes neuvěřitelný spěch, přelidněnost, kriminalitu a hnědou vodu je důvod milovat. "Manhattan" mě napoprvé nudil. Až na několikáté jsem film plně pochopil a našel jeho pravou hloubku. "Manhattan" je decentní, až podprahový. Decentní, až podprahové umělecké dílo. (29.01.2008)