Stranger Things - Season 3

Řada plná klišé a podobností s těmi předchozími, která ale zároveň neskutečným způsobem boostuje práci s charaktery, dialogy, střihem, zvukem, efekty, výpravou i akcí. Ohromně zábavná show, která baví i v momentech, ve kterých bych všechny ostatní seriály vypínal. Na poslední epizodu bych šel klidně i do kina! (06.07.2019)

Nádherně natočený seriál, krásně si hrají se saturací barev a s každou další sezónou mě (převážně) bratři Dufferové přesvědčují o tom, že to mnohaměsíční čekání stojí za to a opět to bude velká událost. Nikdy jsem si vlastně nevšiml, jak tu hezky kombinují hororové prvky, možná letos řádně přitvrdili, nicméně nám Netflix i napotřetí naservíroval mimořádný seriál s postavami, ke kterým jsme si už před dvěma lety zvládli vybudovat vztah, nadále dření osmdesátkovou nostalgii jak to jen jde a především s každým dalším dílem nabalují mytologii a napínají diváky, že bych opravdu musel jít něco rozflákat, kdybych musel čekat týden na další díl. Nejoblíbenější postavou druhé série byl Steve, zde je to bezpochyby u mě Murray Bauman, jeho nesmrtelné hlášky stojí za to. PS : Příští sezónu hned další rok, jasné? :-D Nejlepší momenty : Sauna, Orel holohlavý, Nekonečný příběh. (12.07.2019)

No, třetí řada možná nijak zvlášť neprohlubuje mytologii Druhé strany a tak podobně, to je fakt, ale vůbec mi to nevadilo. Hlavní postavy vyrostly, stali se z nich teenageři a mlátí s nimi puberta, a tomu se seriál přizpůsobil. Je tedy zběsilejší, o dost komediálnější než předchozí řady (přičemž kromě slovních přestřelek mezi puberťáky hodně těží i z jejich střety se zoufalými dospělými), na nic nečeká a šlape na to více než kdy dříve. To, co si minule tvůrci schovávali na finále, se tentokrát děje už někdy v polovině, je to drsnější a musím říct, že kolikrát o dost napínavější a hororovější. Hlavní devizou jsou nicméně pořád postavy, zajímavě se vyvíjející (úžasný Steve a vše, co zažije s Dustinem, Erikou a Robin!), přirozeně uvěřitelné (El a Mike, El a Hopper, Hopper a Joyce), tajemné (Billy)... Scénář má v rukávu spoustu trumfů, a tak jimi nešetří a vykládá je na stůl, kdykoliv může. Z herců musím vyzdvihnout bezvadného Davida Harboura, z ostatních tvůrců skladatele Dixona a Steina, kteří se tentokrát silně inspirovali Philipem Glassem. (08.07.2019)

Great scott! Duffer bros. se absolutně utrhli ze řetězu, nabídli perfektní adrenalinovou jízdu, a v neposlední řadě převzali klasická klišé osmdesátkového béčkového blockbusteru a implementovali je do strhujícího a lehce sebeparodicky stylizovaného multi-žánrového podobenství, který se na televizních obrazovkách jen tak nevidí. Hlavním záporákem zde však nejsou demogorgon nebo demo-pejsci či jiný mutli-dimenzionální příšery, ale hormony a puberta. Samozřejmě, i nyní Podivnější věci akcentují osmdesátkovou popkulturu zdaleka nejpoutavěji, ale protentokrát jsou stěžejními příběhovými motivy dospívání a postupné loučení s dětstvím, díky čemuž se divák zaryje pod kůži postav jako nikdy předtím - jenže právě subžánrovou rovinu vztahové feel-good dramedie mám u Stranger Things ze všeho nejradši. Tento signifikantní element slouží jako pomyslný stavební kámen/důležitá přísada téhle 7 a půl hodinové multi-žánrové nálože, která je konceptuální plejádou a lahodným koktejlem teenage komedie, retro bijáku, detektivky a mysteriózního hororu, který dokáže brilantně balancovat jak mezi komorním dramatem, tak opulentním epickým spektáklem s velkolepou výpravou...... Co dodat? Millie Bobby Brown je sice herecká extratřída, ale za mě si celou třetí sérii pro sebe ukradl Dacre Montgomery v roli Billyho. No a finální epizoda je nepopsatelná katarze, nemilosrdná vydíračka, ždímák slz, hotový gejzír emocí a fenomenální nadstandard quality TV. Kolem a kolem, to vše tvoří báječnou letní limonádu, která prostě nemá chybu. Velká obrazovka a kvalitní ozvučení povinností! Stranger Things mě ještě nikdy takhle extrémně nebavili - Oчень красиво! Aneb jak jednou zpíval Ziggy Stardust ve svým kultovním šlágru: "We can be heroes. Just for one day." ........ PS: Pasáž vzdávající hold legendárnímu Návratu do budoucnosti doprovázená originální hudbou Alana Silvestriho je totální top strop! (04.07.2019)

„Bolesť je dobrá. Znamená, že nežiješ v jaskyni. Ale, prosím – snaž sa tie dvere nechať pootvorené. Aspoň na sedem centimetrov.“ Ako som sľúbil pri publikovaní komenta na druhú sériu dňa 1. 3. 2018, tentokrát budem prísnejší. Je to paradox, ale kým druhej sérii bolo vyčítané, že je to plus mínus remake prvej, ale bol to dobrý remake, tak tretia séria je po stránke scenárov podstatne originálnejšia (Rusi, lupiči tiel), ale nie je až taká dobrá, ako druhá. Čo je vlastne veľmi nefér. No tak ale čo už. V mnohom je dobrá. Niektoré scény sú skvelé, tají sa vám pri nich dych (list, rozhovor na WC, Suzie, Nekonečný príbeh, pohovor vo videopožičovni), soundtrack na jednotku a atmosféra je rovnaká, ako vek, v akom sa nachádzajú hrdinovia – trafená, puberťácka, plná hormónov. Dopláca však na rozskupinkovanosť obľúbených postáv. Tie sa naplno stretnú v podstate až na samom konci – a hneď to v tej chvíli začne parádne odsýpať. Bohužiaľ, prvých šesť dielov je kvôli tomu dosť priemerných, miestami až nezáživných. Mnohé postavy sa v tretej, v rozpore s prvými dvoma, správajú zblbnuto, kvôli čomu sú nám nesympatické (Hopper, Joyce, Steve). Iné sú neviditeľné (Mike, Nancy, Jonathan, Will). Najpozitívnejšie by som hodnotil Erica, Max, Robin, Lucasa a Alexeia. Trocha mi vadilo aj odsunutie bokom menej dôležitých, ale v minulých sériách fajn postáv (rodičia, zvyšok policajného zboru). Palec VÝRAZNE dole za Jakea Buseyho, ktorý je ako novinár absolútne božský... a asi preto mu dali dokopy tak dve minúty priestoru. Veľká nechápačka. (04.08.2019)