Sníh padá na cedry

V zásadě velice jednoduchý příběh byl rozmělněn do přestřelených 127 minut, čímž byl efektivně degradován celý film. A to pak ani tolik opěvovaná kamera (a že byla skutečně nádherná) nemá moc šancí zachránit tento snímek od hlubin průměru. Přiznám se, že román Sníh padá na cedry od Davida Gutersona jsem nečetl, ale nedovedu si představit, že by i ten obsahoval tak prostý příběh. Nezbývá mi tedy, než se domnívat, že nás tvůrci v tomto snímku o něco okradli. O něco, co přinutilo autory filmu onen román zfilmovat a o něco, bez čeho působí námi sledovaný výsledek (i přes veškerou snahu) tak prostě. (18.07.2012)

Chladné severské pobřeží, jenž ovšem dalo vzniknout vášnivé lásce dvou rozdílných mentalit. Ani příjemné a přesvědčivé herecké obsazení, poutavá hudba a režie, která ovšem nezvládá řadu motivů a flashbacků - ale to je naprosto jedno, protože film je doslova obrazovou výpovědí kameramana Roberta Richardsona, který bravurně zvládá studené světlo, hraje si s řadou odstínů šedé a je až s podivem, že jeho absolutně propracované záběry nebyly oceněné Oscarem. Snow Falling on Cedars je především jeho klenotem!! Škoda, že místy toporný příběh kazí výsledný dojem.. (12.12.2005)

Jeden zcela zbytečný soudní proces, jednání hlavních hrdinů dost pitomé a k tomu flashbacky působící, jako by byl střihač permanentně zhulenej. Celkově tedy spíš podprůměrný film, ale vyložená blbost to taky není. Prostě své diváky si jistě najde, ale víc bude asi těch, kdo budou při sledování pokukovat po hodinkách. (05.10.2009)

Scott Hicks s pomocí Ethana Hawke a několika dalších herců, sněhu a jemné hudby dokázal prodat svou snahu a vytvořit chvílemi až poetické dílo o smyslu života, lásky a odpuštění. Všichni herci hrají velmi klidně a vyrovnaně a celý film tak působí velmi překvapivě svěže a jemně. Přes příběh a atmosféru nejde o zázračné dílo, ale o film, který umí potěšit, ty, jenž jsou ochotni naslouchat. (17.04.2008)

„Niekedy si myslím, že nespravodlivosť do tohto sveta tak trocha... patrí.“ Nech sa na mňa Scott Hicks, ktorý kedysi tak pekne dokopal môjho milovaného Geoffreyho Rusha k Oscarovi, nehnevá, ale dvojhodinová skúška divákových nervov a dvojhodinový dôkaz, aký fajnový je Robert Richardson (DOORS, KASÍNO) kameraman. Už prvý hmlistý záber je taký dlhý, hmlistý a „o atmosfére“, až som rozmýšľal, či to bude normálny príbeh, alebo nejaké metaforické podobenstvo o existencionálnych stavoch kozmu a priľahlého okolia. Našťastie sa z toho časom vykľula relatívne normálna milostno-súdna dráma, v ktorej zdanlivo banálny zločin odkryje oveľa závažnejšie problémy (rasistická spoločnosť). Nuda to však už stále je, hoci naozaj krásne nakrútená a pekne zahraná (Hawke, Cromwell, von Sydow). (11.07.2009)