Aquarius
Aquarius
Aquarius
Aquarius
Aquarius
Režie:
Kleber Mendonça FilhoScénář:
Kleber Mendonça FilhoKamera:
Pedro SoteroHrají:
Sônia Braga, Irandhir Santos, Humberto Carrão, Maeve Jinkings, Julia Bernat, Carla Ribas, Zoraide Coleto, Arly Arnaud, Thaia Perez, Amanda Gabriel (více)Obsahy(1)
V někdejší buržoazní čtvrti města Recife stojí na vyhlášené třídě lemované pobřežím dům zvaný Aquarius, postavený ve 40. letech. Jeho obyvatelé se postupně odstěhovali a dnes v něm žije už jen bývalá hudební kritička Clara, tvrdohlavě odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Investor, chystající se dům zbourat, jí marně nabízí odstupné, marně jí všemožně ztrpčuje život. Ve svých šedesáti letech pořád krásná Clara, kterou ztělesnila někdejší velká hvězda latinskoamerické kinematografie Sonia Braga, žije dál, jak byla jako atraktivní a bohatá žena zvyklá. Dovede se radovat z vědomí, že kdysi překonala rakovinu, a vzpomínky na mládí ji nepřipravily ani o chuť na sex. Dál se stýká s rodinou a s přáteli a netrápí se ani pocity, že vykořisťuje stejně starou hospodyni a její příbuzné. V podání tvůrce se naopak zdá, že vztahy mezi třídami zdaleka nejsou v Brazílii tak vyostřené, jako je tomu jinde ve světě. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (4)
Recenze (21)
Podle ohlasů, i přes poměrně vysoké hodnocení na csfd, jsem domníval, že tenhle film pro mě rozhodně nebude. Měl jsem ale určité pochybnosti; a někdy je lépe dát na pochybnosti než na domněnky. Totiž: slova jako bužoazní, luxusní, bezpracný, nevázaný atd. ve mně vyvolávala vždycky hrůzu. A také: část života jsem se snažil dostat mezi střední třídu, a když jsem její parametry splnil, zjistil jsem, že zde (podobně jako už dávno v Anglii) žádná střední třída neexistuje. A protože je mi vyšší třída (viz výše) zhola nechutná a nepřijatelná, ponechal jsem si z oněch parametrů pouze majetek a intelekt (že by se třeba mohly k něčemu hodit) a pokojně sestoupil tam, odkud jsem vyšel, mezi PPP (proletáře, peony a pobudy).... Prostředí, do kterého Mendonça Filho svůj příběh o stárnoucí, ale stále sebejisté Kláře situuje, však působí spíš přirozeně, žádné excesy se tu nedějí, i když je patrné, že za peníze je všechno (proto jsem si je také ponechal). Konverzace pynou volně a nenuceně. Děje a činnosti nejsou od věci... Myslím, že bych se tu neztratil. A také možná právě toto je brazilská střední třída. Pozn. 1: Film se přesto nezříká sociální kritiky; parafráze: "my je celý život vykořisťujeme (toto sloveso není třeba chápat v přísně marxistickém kontextu), a oni nám občas něco ukradnou." Pozn. 2: Klára usiluje usiluje o to, co známe pod pojmem "stabilitas loci", o setrvání na jednom místě v prostoru, které je průmětem všech vzpomínek a životních zkušeností, z kterého vedou všechny cesty, a do něhož se opět vracejí. ()
Z môjho blogu k MFF 2016: Film, ktorý si musel každý filmový fanúšik užiť. Ak však pochádzal z Brazílie. Sonia Braga je legendou a najslávnejšou brazílskou herečkou vôbec (je to porovnateľné so slávou Karla Gotta v našich končinách). Režisér stavil na to, že pôjde o herecký koncert tejto herečky. Film na to trpí najmä v očiach nezaujatého diváka zo strednej Európy. Tých 140 min. je naozaj veľa, obsah jednoducho nezodpovedá rozsahu. Príbeh je to samozrejme dôstojný, keď životom ťažko skúšaná vdova (ktorá prekonala rakovinu prsníka) starne s noblesou a zvádza ťažký životný boj s miestnym developerom a korupciou. Ako som sa mal možnosť dozvedieť aj z anglického interview na YouTube s režisérom a hlavnou predstaviteľkou, film rieši aj problematiku sexuality starnúcich žien. Sonia Braga (ktorá ma 66 rokov) sa tešila, že mohla prelomiť tabu. ()
51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek. ()
Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. ()
Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] ()
Reklama