Já, Daniel Blake

No, je to ještě horší než jsem myslela, moje letitá neláska k této prapodivné ostrovní entitě se stále a stále potvrzuje, zlatá naše republika a to nadáváme. Takže pěkně tvrdý a rychlý brexit, ať se tohohle zbavíme. Film smutný, o bezútěšnosti a zoufalství, kam až státní mašinérie s byrokracií zaženou slušného člověka, v této rádoby vyspělé, nyní zčernalé zemi, kde třešinkou na dortu je lesk královské rodiny. (09.08.2019)

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

Ukončiť príbeh o 10 minút skôr, prežitok by bol oveľa silnejší. Paradoxne scény, ktoré mali (asi) vyznieť najdramatickejšie, ma ani trocha do seba nevtiahli. Takto je to dobrý, ale nie výborný Ken Loach. Akurát sa trafil do aktuálnej nálady poroty v Cannes. Čo je ale vlastne i pozitívne, pretože si po rokoch zaslúži(l), aby sa o jeho videní sveta viacej vedelo. 3 a 1/2. (31.10.2016)

Štát, po relatívne krátkom období sociálnej hojnosti, sa v posledných desiatkach rokoch začal k tým, ktorí sa z rôznych dôvodov ocitli naň odkázaní, správať ako k hovnám. Doslova. Spláchnuť, zlikvidovať, zabudnúť. Pokiaľ by sa chceli brániť, tak štát na nich vymyslel rafinovanú sieť odvolaní-neodvolaní, pri ktorých, ak chcú uspieť, musia si zohnať veľmi šikovného, a tým pádom drahého právnika. Samozrejme, že na takého nemajú, a sú zase  - z pohľadu kapitalistického aparátu - opäť v pozícii doternej sračky, ktorej sa chce každý z "dobrotivých úradníkov" čím skôr zbaviť, ako neužitočného, pre spoločnosť nevýkonného odpadu. Film to na príklade Daniela Blakea ukazuje viac ako jasne. Čo koho zaujíma, že má problémy zo srdcom, že pomáha okoliu ako vie, že nemá žiadne dlhy? Nezájem. Je nevýkonný, neprináša hodnoty, tak dovi - dopo. Poznámka: A ak si myslíte, že toto sa týka len Anglicka, tak ste naivní nevzdelanci. Uvediem ako pars pro toto (časť za celok) len dva prípady. Česká televízia pred časom priniesla sériu reportáží, kde bolo jasne preukázané, že zamestnanci sociálnych úradov dostávajú priame inštrukcie, aby neinformovali o možných výhodnejších riešeniach, a stránky vybavovali tak, aby štát nemusel platiť ani korunu navyše. Na Slovensku máme zase sieť zákonov, napríklad pri preukazovaní nárokov na pomoc zdravotne znevýhodneným osobám, kde sa posudzujú úplne iracionálne záležitosti, pričom vo viacerých prípadoch je odvolanie doslova vylúčené zo zákona. Takto sme to dopracovali, keď sa kapitalizuje sociálny systém. Jeho zjavné nedostatky sa snaží zúfalo sanovať zopár úprimne to mysliacich mimovládnych organizácií. Pričom netreba zabúdať na to, že aj v tomto sektore sa vyskytuje veľmi veľa dravcov, ktorí mimovládnu sociálnu službu pochopili ako možnosť skvelého zisku na úkor trpiacich chudákov. Otrasné zábery z viacerých domovov sociálnych služieb, kde nechávajú zamestnanci starcov a babky dosraných a došťaných s preležaninami, až vyzerajú ako väzni v koncentrákoch, hovoria priamou rečou. (02.07.2021)

-4* britské sociálně kritické komedie mám rád, tak jsem se dostal i k tomuto snímku o Danielovi Blakeovi. U tohoto tu moc místa pro smích není, ale všímavý divák se určitě několikrát trpce zasměje nad absurditami byrokratických systémů, se kterými se dá setkat i u nás.. Boj proti větrným mlýnům je nekonečný, ale stejně to má smysl na to poukazovat. Film plný beznaděje i naděje zároveň a i když je režisér levičák (na straně totiž nezáleží), tak mu své 4 hvězdičky dám. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.09.2017)