Můj život Cuketky

V prvom rade som si musel dlho zvykať na výtvarnú stránku animáku, ktorá má od detského sveta dosť ďaleko. Aj príbehovo je to len chvíľami určené mladšiemu publiku. Dialógy o explodujúcich pindíkoch, vraždách rodičov a domáceho i sexuálneho násilia sú mierne cez. Ťažko preto určiť, komu bol tento bábkový film určený. Smutno-komicky ladenému príbehu ale nemožno odoprieť punc originality a rozhodne nenudí. (24.09.2018)

V první řadě je skvělé se na snímek "Můj život Cuketky" podívat už jen proto, jaká je zde použita animace. Ta je prostě krásná v tom, jak je jiná, osobitá, zvláštní v grafickém provedení. Pak je skvělé se na to podívat i proto, že je krásně vidět, že animovaným filmem je možné vyprávět i trochu drsnější příběhy. (15.03.2018)

Film o dětském traumatu se stylovou dětskou animací. Kousky jílu vás přivedou k pláči. Je to ten druh filmů, které vás uchopí a už nepustí. Když autor ústy chlapečka začne sociálně vydírat emocemi "jeho africkou maminku vyhostili a tatínek přepadl pumpu aby měl co jíst" obával jsem se multikulturní výchovy pro děti a netypoval bych, že to natočili Švýcaři. (01.12.2020)

Lidský film pro trochu starší děti dokládající, že není vždy nezbytný všudypřítomný boj se zlem, nejsou nutné akční scény, kouzla a tak. Pěkný snímek se dá natočit i poklidně: sem tam vidíme atmosférický delší záběr na celkovou situaci, jindy třebas i prostřih na ptáčky. A to vůbec nemluvím o originálním scénáři a zdařilém výtvarném zpracování. (15.02.2018)

Z Cuketky si uchovám nejspíš vzpomínku na rozpačité tváře maminek maličkých ratolestí, které si bůhvíproč myslí, že každý animáč musí být uzpůsobený tomu nejmladšímu publiku, a pak jsou konfrontované zmínkami o pindíku pana učitele, který rajtuje v paní vychovatelce, nebo velmi nepříjemnými vzpomínkami chovanky dětského domova na smrt svých rodičů. Cuketka ve mě vyvolala velmi rozporuplné dojmy a nemůžu se až tak dalece ztotožnit s velmi slušným hodnocením na ČSFD. Na jedné straně oceňuji nelíbivou, z mainstreamu vybočující výtvarnou stránku, která by slušela svým zneklidňujícím dojmem spíš nějakému hororu, a sedí mi i námět, na druhou stranu mi překáží zjevná přemrštěná naivita, která by se hodila spíš pro myšlení dětí předškolního věku, a celková selankovitost scénáře. I to na pohled rozjívené kápo mezi ústavními dětmi je totiž vlastně uvědomělý a hodný kluk, který by vás rozněžnil, personál ústavu i detektiv jsou vzory ušlechtilosti a zlo je nanicovaté. Můj život Cuketky chce především dojímat a hladit po duši, což mu sice nevyčítám, ale zároveň konstatuju, že to není úplně můj šálek čaje. Celkový dojem: 55 %. (10.01.2018)