Raw

Recenze na francouzský film Raw: Jsem z toho poněkud rozpačitý. Pobavený a zároveň i rozčarovaný. Ke konci lehce znechucený – nejprve gorem, pak rozuzlením. Trochu se divím, že tento počin nenašel své místo v žebříčku rozporuplných. Na druhou stranu to ale není nic, o čem by se daly vést dlouhé debaty a rozjímat, zdalipak byl tvůrce prostoduchý ňouma, anebo nedoceněný génius. Podle mě byl ten, kdo tohle vymyslel, především vyšinutý maniak. Anebo měla režisérka zrovna své dny. (Jestli mi prominete tento vtípek zavánějící sexismem.) Ovšem šílenec, nebo ne – ono jí to jakž takž šlape. Děje se tak možná díky krátké stopáži a každopádně navzdory nepřítomnosti jakékoliv akce anebo něčeho, co by ji alespoň zdánlivě připomínalo. Velký podíl na tom jistě má i herečka Garance Marillier, která ztvárnila hlavní postavu a odvedla skutečně dobrou práci. Alespoň v rámci mantinelů stanovených scénářem. Obecně můj největší problém s filmem jsou právě různé zápletky vycházející z jednání postav, které ne vždy dává smysl. Je tady snaha pohrát si s charakterem hlavní hrdinky tím, že se k ní všichni budou chovat hnusně, jenomže tu vůbec nedává smysl, proč by to dělali. Někteří tu jsou vyloženě zlí jen proto, aby byli zlí. O scéně, kdy jedna postava jen tak skočí pod auto, ani nehovořím. Nicméně alespoň si film klade chytré otázky (já jsem si je taky kladl), někdy doprovázené i úsměvnou odpovědí. Příklad za všechny: "Why this?" – "Don't know." A pokud jste film viděli, tak tady mám pro vás ještě jednu: "Why didn't he fight back?" Ta je taky dobrá. Samostatnou kapitolou je pak domnělý gore filmu, který je sice docela odporný, ačkoli netečou hektolitry krve, avšak nedočkáme se kýženého finále, na které každý divák, který to nějak vydržel až do konce, čeká. Vlastně se to v závěru vyvine jiným směrem, než bychom původně čekali – což v žádném případě není pochvala. Film se nám tu snaží říct něco na způsob: "Věřte mi! Tohle není jenom o hryzání člověků!" A víte vy co? Já mu to nevěřím. (23.04.2022)

Moc mě poslední dobou nebaví trend natočit film o dívčím dospívání, který čirou demenci a nesnesitelnost postav schovává za nálepku puberty. Raw ale solidně balancuje na tenké hranici mezi demencí a zábavným šílenstvím, přičemž občas přepadne na horší stranu (skákání do silnice) a občas na lepší (prst). Něco mi říká, že bych ten film měl nenávidět, protože je přesně tím příkladem zaprděného, rádoby šokujícího festival flicku, z něhož můžou omdlívat leda v Cannes, ale tentokrát mi to nějak nejde. Díky odpoutání od reality dost nepředvídatelný zážitek, který slušně dozrává. Jakoukoliv sociálně zainteresovanou interpretaci ale naprosto odmítám. (27.07.2017)

Vynikající ponurý film o temnotě dospívání, co se umí vplížit pod kůži. Snad všechny scény, ať už je to vysokoškolský život nebo sourozenecké rituály, vzbuzují nějakou tíseň a nepříjemné očekávání a asi tak se cítí většina teenagerů při odchodu z domova na vysokou školu. Skvěle zahrané, dobrý soundtrack a zdařilý cronenbergovský chlad. Viva la France! (02.02.2018)

Lidi, něco si ujasněme. Tohle není realismus a vtipný to je zcela záměrně. Protože kdyby to nebylo zvrhle a podvratně vtipný, buď by se to kvůli té depce nedalo dokoukat, nebo by se to zvrhlo ve skutečně směšnou neintencionální parodii. Takhle se ale smějete a zároveň se cejtíte blbě (že se smějete i z toho, co se na plátně děje). Logika hadr? Jistě, to vám nechám, ale nevzpomínám si, že by kdy někdo vyčítal Bergmannovi, že jeho Persona vlastně nedává smysl (a že nedává). Tohle je artovka, těžko stravitelná a rozhodně se nemusíte stydět za to, že se vám nelíbí (nebo že ji nechápete), protože ani nemíří na širší publikum. Jen na nás, pár úchyláků s morbidní láskou k filmů, kterým jde v první řadě o vyvolání nejednoznačných a silně nepříjemných pocitů v jejich divákovi. A že to není gore? No, nevím, jak vy ostatní, ale mě bývá nepříjemně spíš z naturalismu, než při sledování potoků krve v Kill Bill. Tady je ta explicita sice silně přes čáru, ale nemyslím, že je samoučelná. Myslím, že je silně obnažující - nahota, krev, fyzická nevolnost, ruce v zadku krávy, ... - v drtivé většině ukazují postavy v jejich zranitelnosti. Proto nepovažuju "inflaci" nahoty za vypočítavou, nebo pozérskou, ale jako prostředek ke sblížení diváka s jinak ne moc ztotožnitelnou postavou skrze spoluúčasti na její zranitelnosti. Sice pár dní nebudu jíst a silně pochybuju, že se na film v nejbližší době znovu podívám (spíš si budu pořád říkat, že jo, že bych si ho rád pustil znovu, ale když už ho budu mít v ruce, radši ho zahodím a pustím si Rychle a zběsile 487), ale určitě bych Raw zařadil mezi TOP 5 filmů loňského roku. Možná TOP 3. Plná a trochu jiná recenze. (08.04.2017)

Mami, kolik decilitrů krve ze mě vyteče během jedný menstruace? A Petí, je dobrej nápad ošukat svýho teplýho kamaráda? A ségra, můžu ti sežrat kus ruky, abych zjistila, jestli nechutnáš jako kuře na kari? Jak je vidět, život mladých dívek přináší mnoho palčivých otázek. Raw na ně přímo neodpovídá, jen potvrzuje fakt, že osoby jakkoliv se odlišující od ostatních to mají vždycky těžší, než ty ovce v davu. Takže nechybí šikana, rozvíjející se sexualita a podobný nástrahy dospívání. A pak tu je samozřejmě kanibalismus. Režisérka však tohle téma zpracovává poměrně citlivě, takže nečekejte gore orgie z ranku "new french extremity": dočkáte se maximálně jedné na kost ohlodané nohy a pojídání ušmiknutého prstu - avšak ten pohled jeho majitelky po probuzení se z šoku stojí vážně za to. Aura nějaké nesmírné brutality kolem filmu se tak sice rozplynula, ale i přesto zůstalo povedené, pěkně natočené skoro art-drámo s precizním soundtrackem. A to rozhodně není málo. (70%) (30.05.2017)