Nerodič

Režisérka zistila, že roky jej ubiehajú, má 35 a stále slobodná, bezdetná. Rozhodla sa tak po zmapovaní osudov dobrovoľných singles (Generace Singles, 2011) zachytiť rôzne podoby rodiny. Podoby vzdialené tradičnému: otec manželka a ich deti. Zoznámime sa tak letmo s inými podobami (ne)rodičovstva. Dve lesby, ktoré si nechali deti urobiť vstreknutím semena dodaného kamarátom samohanou do injekcie a odtiaľ do rodidiel. Slečna, ktorá si nemohla nájsť partnera a tak adoptovala dve cigánske dvojčatá, až zistila, že vysnený život na vidieku vôbec ružovým nie je. Mnohodetná rodina, kde deti pochádzajú z rôznych predchádzajúcich partnerstiev. Model striedavej opatery. Partneri čo sa programovo rozhodli ostať bez detí. Večne nespokojná slečna, ktorá si našla otca cez inzerát, aby teraz o ňom mohla rozhlasovať čosi ako o prolhanom parchantovi. Vidieť, že spoločenské pravidlá týkajúce sa rodiny sa rozvoľnili, no žitie v alternatíve samo osebe ešte nezaručuje šťastie. Atomizované iné rodiny sa boria modelmi ponúkanými médiami a spoločenskými magazínmi, no v pozadí stále akoby posmutnele pomrkávali po tom tradičnom otec, mama a ich deti. Nejde o nejakú prenikavú analýzu, skôr taký povrchnejší, no často do intímnejších detailov nakukujúci pohľad na rôzne podoby toho, čo sa dnes ako náhrada tradičnej rodiny núka. Dokument má i pointu, spočívajúcu v režisérkinom osobnom rozhodnutí. Či bolo šťastné, uvidí sama. (12.04.2018)

Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný. (12.04.2018)

Realita shrnuta. Aktéři nebyli žádní exmimoni, ale skuteční lidé (mimochodem, stále mě nepřestává překapovat, že se vůbec najde někdo, kdo je ochoten si takto nechat nahlížet do soukromí). Nebudu si z rukávu sypat žádná čísla, ale ty osudy nebyly nijak výjimečné. Spíš už víc normální než klasická rodina. Nesoudím to, ani neobdivuji. Je to tak. (15.04.2018)

Režisérka Jana Počtová volně navazuje na svoji Generaci Singles dalším dokumentem o současných verzích rodin. Dnes čím dál obvyklejší kombinace variující zažitý obraz toho, jak má vypadat rodina, sice nebyly vyčerpány, ale šestice příběhů pro přehlednost stačí. Autorka protagonisty nemanipuluje ani nesoudí, spíš to vypadá, že se v této problematice sama snaží zorientovat. Dokument je natočený a sestříhaný s citem a určitě stojí za pozornost. (11.04.2018)

Dokumenty v kině bych buď zakázal anebo je nechával grátis, no a pořizování dětí taky není moje hobby. Jana Počtová si ale vybrala dobrou sebranku, která se dobře doplňovala, po dlouhé době byla režisérkou, která se ptala a šla si za nějakou pointou, a mimoto je Jana Počtová taky tak pěkná, že co se těch dětí týče by mě možná dokázala konvertovat. (24.09.2017)