Ztratili jsme Stalina

Je to takové satirické a absurdní jako je život občas sám. Ano historické nepřesnosti tu jsou a některé věci tu přibarvené jsou, ale jako satira se silnou dávkou černého humoru výborná. Připomnělo mi to kousky od Monty Pythonova letajícího cirkus. Herecké obsazení výborné. Politbyro, Stalinova rodina, hudebnici rozhlasu i maršál Žukov skvělé zahráno. Fyzická podobnost s historickými osobami tu vždy není, ale to se dá taky překousnout. Jen nevím proč mi představitel Leonida Brežněva výrazně připomínal Nicolae Ceaușesca. (10.04.2018)

Toto je ten typ filmu, pri ktorom sa treba len smiať na skvelom čiernom humore a absurdných situáciách zahraných vhodne zvolenými hercami. Netreba príliš rozmýšľať nad tým, že tá absurdita má vlastne veľa spoločného s realitou a že šašovia v politike boli, sú a budú (a momentálne vedú tí naši na SR). Film ale obsahuje niekoľko vydarených scénok (zopakovanie úvodného koncertu, hlasovanie za návrhy, samotný pohreb...), o ktoré by bola škoda sa pripraviť. (09.04.2018)

„Mohli bychom Beriju lehce degradovat. Dát mu třeba ministerstvo rybolovu.“ Téhle filmové satiře jsem se s vidinou možného fiaska dlouho vyhýbal. Nakonec mě přesvědčil Buscemi. A viděno žánrovou optikou si s Chruščovem poradil výborně, podobně jako představitelé Beriji, Molotova, Malenkova či Žukova (největší „badass“ filmu). Samotný humor se prakticky neustále pohyboval na tenké hraně. Mezi podařenými absurdními, hrubě černými fóry a trapnými, jednoduššími frky. Navíc má člověk při sledování pořád na mysli fakt, že jde o něco, z čeho třeskutě mrazí. Iannucci a ostatní protagonisté dělali, co mohli, aby humorné a vážné momenty přetavili ve funkční mix, a já si jejich odvážné, mnohdy trefné úsilí převážně užil (dokonce i bez té ruštiny, ačkoliv mi zde chyběla). Celkově dávám slušné 4*. „Můžeme mít při hře s Maďarskem zbraně?!“ - „Od pádu letadla nemáme lepší hráče.“ - „Žádné letadlo nespadlo! Nebo ano?! Sovětská letadla nepadají a Stalinův syn nikdy nic neposere!“ - „Máme Bobrova. Ten v letadle nebyl.“ - „V jakém letadle?!“ (11.11.2018)

Pokud budete tenhle film brát čistě jako komedii budete určitě spokojeni. Je sice hodně černá, ale to jí rozhodně neubírá na kvalitě. Ba naopak, je to její největší devíza, spolu s výborným Stevem a několika opravdu vtipnými situacemi (hlasování výboru, generál Žukov, nahrávání desky), kde jsem se opravdu královsky pobavil. A to mi dnes bohatě stačilo. Zároveň je to konečně film o Rusku, natočený na západě, který má své nesporné kvality. (25.02.2018)

Uf.. No jak tohle shrnout... Film je celkem výpravný byť je zjevné, že v Rusku se nenatáčelo pomineme-li ty záběry na Kreml, které mohl pořídit kdejaký tůrista s nadupanějším mobilem... Dobová technika asi byla shromažďována všelijak a u náklaďáků zaujme že se převážně jednalo o Opely Blitz :-). U filmů o Rusech a z Ruska mám vždy jeden problém a to je skutečnost, když herci nemluví rusky, ale třeba anglicky jako v tomto případě. Zní to divně, nepřirozeně a těžko uvěřitelně. Navíc herci nevypadali ani trochu rusky a ani trochu nepřipomínali své historické předlohy tedy krom oděvů a třeba účesů. Sám Stalin si podobný nebyl ani vzdáleně a Michael Palin v sobě Brita neschová ani v ušance kdyby měl nohy zabalené v onucích, na sobě rubáš a chroupal cibulku s chlebem... Co bylo ale nejhorší byla ta ,,komediálnost'' v první polovině filmu. Jednak i když se film snaží lecos objasňovat vkládanými vysvětlivkami mezi hlavními scénami, je přeci jen asi určen divákům co o posledních hodinách Stalina a vůbec o dění kolem něj něco vědí. Kdo neví, těžko pochytí např. narážky na jeho syna atd... Co mi ale kupodivu vadilo nejvíce byl sám zvolený druh humoru. Byl totiž vskutku šibeniční a utahoval si z mučení a poprav nevinných lidí co se ocitli na Berijových seznamech smrti nebo seznamech pro vyhnanství kdesi na Sibiři což se téměř rovnalo prvnímu rozsudku. Ne nejsem citlivka, mám rád humor a to i drsnější, ale tady to tedy hoši dost přetáhli... Je to podobné jako by někdo natočil komedii na dění v nějakém tom nacistickém koncentráku a dělal si prču z utrpení a likvidace vězňů. Jestli si my tady s hnusem odplivujeme nad našimi padesátými léty, kdy zemi vedl rudý vrah Gottwald, pak proti Rusku éry vrahouna Stalina bojícího se všeho a všech to byl u nás jen heřmánkový čaj... Prostě jako komedie film vůbec nefungoval, spíše jako cynická záležitost. Od poloviny filmu jako by si to tvůrci uvědomili a začali točit regulérní drama o bitce o korita u mrtvoly Stalina. Bitku jak víme prohrál Berija (také echt vrahoun) a vyhrál Nikita Chruščov, což nám film celkem věrně předvede. Je tak tedy celkem škoda, že když už se někdo celkem solidně a se slušným rozpočtem pustil do posledních okamžiků nejmasovějšího vraha a toho co následovalo, bylo to celé obaleno jakýmsi absurdním hávem místo toho aby z filmu na člověka dýchla opravdová hrůza jako např. z filmu Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem (1989). Dávám tedy jen za 3 nahrávky Mozarta. * * * (08.03.2018)