Stvoření světa

Jako malej jsem to měl rád, ale když jsem na to dneska koukal a s hrůzou zjišťoval jaká materialistickobudovatelská agitka to je, tak jsem valil bulvy... Práce, práce, progres, řád-i stromy by měly růst hezky v lajně..Žádnej zázrak stvoření-prostě makačka s lopatama a bez práce nejsou koláče :D Jasně je nutné filtrovat to skrz nadhled, ale ví tohle ty děcka? (08.05.2015)

Jako kluk jsem se velmi bavil, ale už se tak nebavím, protože vidím, co mi dříve unikalo a co mi teď nemohlo nepřekážet (i když jsem se snažil, aby nepřekáželo). Nad laskavým filmem se vznáší démon 50. let, který nechává pánaboha (v tomto případě opravdu spíš než Pána Boha) učit stromy spartakiádní rozcvičce a Adama s Evou vykročit vstříc lepším zítřkům. Poznámky o levici a pravici, o rovnosti, svobodě a bratrství mě rušily a "budovatelský chorál" též. Leckdy mi to všechno připomnělo spíš dobové filmové týdeníky než příběh o stvoření. Nemám nic proti zjednodušením pro malé, ale tento bůh na obláčku působí příliš jako karikatura. Co dítě asi pomine - okouzleno vtipem příběhu - už sám pominout nedokážu. Docela hezky je uchopeno alespoň téma zla - ďábel, ať dělá co dělá, svým mařením tvůrčího díla nakonec přispěje jen k jeho větší kráse. (18.06.2009)

No teda, ten Pánbůh byl ale kreativec! Proti gustu sice žádný dišputát, ale já na tohle vážně nejsem. Pro děti určitě zábavné a pro křesťany oblíbené, ale pro mě je to pouhé nic s trapným ďáblem, ve kterém autor ukazuje svůj názor na to, co je špatné a dobré. Totálně samoúčelné a ty rýmy? To vymýšlelo nějaký komunistický pako. (14.01.2009)

Myslím, že líp už to dětem vysvětlit nejde ... a v podání Jana Wericha i nudný a těžkopádný text získává na nápadu a živosti. Jako je Filipovský jediným dabérem Funése, tak Werich je patriot animovaných a loutkových záležitostí - jeho pohádky jsou skvělé a vyprávění ve Stvoření světa je jednou z těch nejlepších věcí:) (21.01.2007)

Jeden z vrcholů nejen národního, ale patrně i evropského a světového animovaného filmu nezapře svůj levicový půdorys. Činí tak ovšem ve vzácné vyváženosti taktnosti námětu, scénáře, animace i mluveného slova. K této věci přímo predestinovaný Werich je dalším pozitivním rozměrem této rozverné adaptace biblického tématu. Pokud někoho zaráží její dětské pojetí "zezdola" s pohledem upřeně a zpytavě směřujícím k tomu nedostupnému světu velkých, dospělých a nedotknutelných, je nutné připomenout, že podobná osvojování ujverzálního tématu jsou v lidské historii běžná a že na ně naše doba nemá monopol (připomínám pozoruhodnou knihu ČERNOŠSKÝ PÁNBŮH A PÁNI IZRAELITI nebo lidové hry našeho dávnějšího novověku XVIII. a XIX. století). Vkus a takt, s jakým je toto téma pojednáno, jsou nenapadnutelné a obdivu hodné. Do ryze francouzské látky byl určitě se zdarem promítnut i jemný český humor a všetečná všeshazující zvědavost. Dospělého dětství nikdy není dost. Tento film je něžnou obhajobou této neodstranitelné pravdy. A nejen jí. (28.08.2007)