Moonlight

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Netradiční námět černošského filmu, který ale nějak zvlášť neohromí. První dvě části filmu jsou o něco zajímavější než ta třetí. S finální drastickou změnou postavy na "50 Centa" jsem se moc nesrovnal a bohužel i příběh přestal být časem zajímavý a jakoby bez nápadu. Je to ale dobře zahrané a životní příběh Chirona působí hodně skutečně. Psychologická stránka filmu je totiž zpracovaná na jedničku. Z mého pohledu ale děj začal v druhé polovině pokulhávat a těch lepších momentů ubývalo. Šlo z toho asi vymáčknout víc, protože herecky to opravdu nemá chybu. (09.02.2017)

Bezproblémově bezchybný film. Jen velmi tezovitý. A dá se nad ním skvěle a bezpečně dojímat, protože si od diváků drží neustále odstup - v polovině dokonce prakticky vymění hrdiny za úplně jiné. Jestli Oscary propásnou tuhle šanci, tak nevím, co by chtěli. Mainstreamovější drama, kde je hrdina černý, chudý a ještě gay, rozhodně nenajdou. Možná to takhle zní trochu povýšeně - ale já to nemyslím špatně: Moonlight je film jako dělaný pro to, aby sloužil jako tolik potřebné gesto, po kterém pak přijdou už odvážnější a osobitější věci. (27.01.2017)

Slza pomalu stéká po tmavé tváři, brzy ji bude následovat další a divák se ptá sám sebe, kolik výrazně lepších sociálně laděných dramat už viděl? Hodně. Hloubku to nemělo, emoce chyběly úplně. Tři fáze mladého života. Dětství, dospívání, dospělost. Zamlklý chlapec Chiron ve třech poloprohraných dějstvích. A v každém se poměrně mdle pohybujeme, nedokážeme se s mladíkem ztotožnit, jeho trable spíš kloužou po povrchu, než aby razantněji zasáhly. Mateřskou láskou nenaplněný hoch (Naomie Harris asi jako jediná herecky zaujala, i tak tahle linie není nijak dramaticky zajímavá) a celý tým okolo tak útočí na zlatého plešouna všemi prostředky a já jim to vůbec nezbaštil. Neříkám, že je to nějak uměle přikrášlené, jenže ono to je tak nějak nijaké. Na mě jednoduše pasivní a nefunkční. (03.02.2017)

Pro změnu inteligencí chválený drama co mě bavilo autorsky, herecky i obsahově, ne ani tak svou "homo/ black" stránkou, ale spíše čistě osudově lidsky. Jak moc jsou karty rozdaný a přesto se pozná kdo má a nemá hrdost, jak moc pro dítě hraje roli mít kolem sebe kvalitní (zde s otazníkem) bytost, jak smutně se občas život vyvine, posouvá člověka tím a tím směrem, kruh uzavírá. Ali má skvělý charisma, pak se mi nejvíc líbil Rhodes ve třetím dějství. Film jaký typově nevyhledávám, ale jednou za čas asi i potřebuju vidět. (06.02.2017)