Poslední zastávka smrt

Pokus o natočení problematické závislosti na fetu nedopadl moc dobře. Hlavně ty herecké výkony jsou žalostné, jediný Tomáš Juřička je věrohodný, jeho postava feťáka je dost nechutná. Jinak žádná sláva. Přece ale jen má tahle inscenace zvláštní kouzlo polistopadové doby a do příběhu se ta atmosféra pěkně obtiskla. A hudba mě občas připomínala mistra Jozefa Revalla! (04.08.2016)

Tak tohle bylo ovšem veledílo... Policajti tady mají dost usnadněnou práci, pachatelé jsou buď jejich příbuzní, známí, v nejhorším případě sousedi nebo lidi, s nimiž se dřív nebo později někde náhodou potkají, všichni se se všema navzájem znají, všichni aktéři bydlí ve stejné ulici a v jeden den se náhodou vystřídají ve stejné psychiatrické ordinaci. Svět je malej, ale takhle malej ještě nebyl. Patrně to točili za nějakou rezervu, co se jim tehdy na Kavkách někde podařilo vyštrachat a řekl bych, že to bylo o maličko víc, než kolik by potřebovali na záznam nějakýho divadelního představení. (20.01.2018)

Upřímně řečeno nevím, za co bych dával jedinou hvězdičku, možná kdybych byl holka tak za Pavla Rímského a jeho krásný hlas, ale toho je tady pomálu a navíc nejsem. VJ hraje feťačku kolem které se motá zmalovaný Tomáš Juřička, ona pak vleze do postele slušňákovi Marku Hamanovi (naprosto nevýrazný nevím kdo). Pak ho vezme na velmi srandovní fetparty (stylem jak si scénárista představuje ...), on ji miluje a brání přímo Proti všem, pak je tam léčebna, kde se taky fetuje a protekční synáček se tam chechtá primáři do ksichtu, kolem bloumá Jandák v jedné se svých standardních nudných policajtských rolí se Zdeňkem Žákem, ani jeden nemá co hrát. Bez rychloposuvu a psaní vedle by si člověk hodil mašli ne z tragického osudu, ale z nudy, která tam je. Proboha nikdy víc, já doufal, že to bude aspoň sranda, ale ani to ne, prostě leklá ryba. . (04.08.2016)

Protože tento zapomenutý film neměl žádné hodnocení, vydržel jsem nespat a zhlédnout jej. Měl jsem raději jít spát. Těžká protidrogová propaganda svou naivitou na úrovni Zemanových Mimikry, kdy bych tipoval také dřívější dobu vzniku. Herecké obsazení není pro jednotlivé role zrovna šťastně vybráno. Tomáši Juřičkovi jsem pro jeho pěkné namaskování toxikomana ještě uvěřil, ale Veronice Jeníkové už vůbec ne. Navíc Vítězslav Jandák jako chytrý policajt, to mi také nesedlo. Na závěr trochu trapné akce a moralita. Jednou a dost. (31.07.2016)

S odstupem let je na tomhle televizním snímku zajímavá snad jedině účast Jana Cimického, známého odborníka na problematiku toxikomanie coby autora předlohy. Film vznikl sice na samém počátku 90. let, ale nese čitelný rukopis tvorby předchozí dekády. Vznikl z výchovných důvodů jako varovnání před drogovou závislostí, má jalovou kriminální zápletku a naivní schématické postavy. Co se na něm podepsalo nejvíc, je zoufale neumětelská režie Anny Procházkové, která místy posouvá snímek na hranici grotesky. Vše podtrhují neslané, nemastné herecké výkony s čestnou výjimkou Tomáše Juřičky, kterému bych toho feťáka z fleku věřil. Drogové problematice se předlistopadová tvorba dlouho vyhýbala a jedinou světlejší výjimku představoval film Pavučina, který by ale dnes jen těžko obstál, přece jen zub času zahlodal. Kdo chce vidět dramaticky dobře zpracovanou feťáckou látku, ten se musí poohlédnout po západní kinematografii. Celkový dojem: 15 % za dobovou osvětu. (26.03.2018)