Roger a já

Takhle to prostě chodí - nic nového. Kdybych byl nějaká 70-letá babka, tak by mi taky byly problémy těch lidí víte kde... A Moore má těžký problémy s držením se tématu - křepčení občanů ve věznici je velice přínosné, u dokumentu mě "zábava" nezajímá. Zbytečně dlouhé. Na druhou stranu je dobré si podobné věci občas připomenout ... Co mě nejvíce zaujalo - neúspěch o setkání s "Rogerem" a naivnost některých lidí (18.09.2006)

Ať je Michael Moore jakékoli sebestředné hovado, ať je klidně kritizován za to, že je neobjektivní a že manipuluje s informacemi, je nutné mu přičíst, že se snaží ukázat pravdu, která zde existuje, ukázat hnus kapitalismu a celkově téhle společnosti - nejen americké - která žije v přetvářce a považuje ji za standard. (11.02.2016)

Tímto mě Moore definitivně přesvědčil, že umí točit zábavné dokumenty, ve kterých sice dosti nevybíravým způsobem prosazuje "svou" pravdu, ale na druhou stranu, jde mu to setsakra dobře a člověka to aspoň donutí k zamyšlení (minimálně nad tím, kde Moore bere tu úžasnou drzost - například bez jakýchkoli okolků udělat blbečky z pár exemplářů flintské smetánky, kteří ještě rádi ochotně zapózují pro kameru na jednom večírku). Co z naservírovaných faktů a fikcí si nakonec vybere a přijme za své, je jen na něm. (19.09.2006)

Málokdo umí prezentovat "idylický" americký život tak, jako Micheal Moore. Ve svém debutu ještě trochu piloval svůj styl, ale už tehdy byl typicky přidrzlý, kontroverzní a prostě si s ničím nebral moc servítky a taky, že si to hlavouni z General Motors a jejich naprostá lhostejnost zasloužili, pro ně bylo 30 000 lidí bez práce jen pouhým číslem. Docela mě pobavil Mooreův velký hon na největší rybu z představitelů GM Rogera Smithe a zoufalá snaha dostat se za ním do toho magického 14. patra. (28.04.2008)

Zatímco počínání George "Neumím číst a psát" Bushe sleduju bedlivým okem nepřítele, o Rogeru Smithovi jsem nevěděl nic. Takže jsem se se zájmem podíval, ale nijak zvlášť to se mnou nehnulo. Přínosem je, že nám Michael Moore (nejen v tomto filmu) programuje ukazuje Američany, kteří se ani vzdáleně nepodobají těm z hollywoodských filmů "ze života" a jsou všelijak morálně, sociálně a politicky pochroumaní. A někteří z nich k popukání - třeba žena prodávající králíky "k mazlení i na pekáč" nebo vizážistka, která po půl roce své živnosti zjistila, že sama není "jarní", ale "podzimní" typ ("Byl to pro mě šok!"). :-) Jinak mi ale připadá, že Moore v roli "muže z lidu" své objekty místy až příliš podněcuje k ještě větší sebelítosti a plačtivosti a tím zbytečně shazuje, co chce filmem říct. 60% (25.09.2006)