Bratři Lumiérové

''...géniové!...''''...kameraman dokazuje svoji znalost...''''...dokonalá kompozice připomínající...''''...obsahuje diagonálu, která vyplňuje celý záběr...''''...*ňáký francouzský slovo pro dokonalost*...'' je to ok, většinu z jejich filmů by měl znát každý filmový nadšenec, co tam dělal Scorsese (i když mám určitou teorii), v podstatě věci jsem za to rád. Jen ten francouzský komentář nemusel být, kvůli titulkům odbíhají oči od těch záběrů, co by měl každý znát. (02.02.2024)

Zajímavé, rozhodně zajímavé vidět tyto filmy v tak dobré kvalitě. Některé záběry (na velrrybářském člunu, černošká holčička a další zdařilé, kompozice skvělá vždy. Ale jsou to už (!) filmy nebo jen pohyblivé obrazy? Pro mě vzhledem ke kompoziční náročnosti, celkové atmosféře a době trvání, jsou snímky bratří Lumièrů zatím - přesto, že už tam mají skoro všechny prvky - jen předchůdci filmového umění. Snad nám to trochu pomůže objasnit Miroslav Petříček (Myšlení obrazem, str. 29): "mezi myšlením a obrazem je zcela jistě nějaká velmi těsná souvislost; pozoruhodné přito je, že polem, na kterém se velmi nápadně setkávají, je filmový obraz, kter ýnení pouhým obrazem pohybu, nýbrž sám je pohybem, obrazem-pohybem." (18.03.2020)

Naprostý skvost a dokonalost. Je tam všechno a ještě více. Od pohyblivé street fotografie, zrod grotesky, kouzlo nechtěného, magii náhody, přes prapředky reportáže či embrya filmových cestopisů až po záběry a scény  tak grandiózní, nápadité, inovativní, imaginativní, dramatické, dokonale komponované, silné a k popukání, že se z toho celého člověku tají dech. Pomáhá tomu i komentář, který s nadhledem a decentním vtipem diváka uvádí do kontextu a drobných zajímavostí (nebo prostě jen Frémauxových subjektivních postřehů) toho či onoho filmu... Potitulkový Scorsese je dost mimo mísu, ale asi si tím Frémaux někde u někoho šplhnul. (12.06.2023)

Dokonalé naplnění jednoduchého konceptu: 108 (nikoliv 114) restaurovaných lumiérovských filmů v původním formátu od „klasiky“ po kuriozity, které na YouTube budete hledat marně, rozdělených do 11 tematických bloků (např. počátky, lidé při práci, děti, komedie). Každý z nich vidíme od začátku do konce a s doprovodem Frémauxova komentáře. Vtipně a poučeně vypráví o historii jednotlivých snímků i kinematografu jako takového, pokud je to relevantní, upřesňuje, koho a co přesně vidíme, analyzuje kompozice (oblíbené dělení obrazu do několika plánů), „herectví“ (přehrávající chlapík se plácá do kolen, aby nám došlo, že daný výjev má být legrační), načasování akce (vše se muselo odehrát během cca 50 vteřin) nebo způsob jejího inscenování do hloubky (využívání diagonálních linií, pohyb v pozadí), upozorňuje na detaily, kterých by si divák jinak nemusel všimnout a které jsou někdy poměrně zásadní, jindy slouží hlavně k pobavení (tady pochoduje 5 tisíc vojáků, tři z nich nemají knír, tenhle, tenhle a tenhle; v pravém dolním rohu vidíme lahev koňaku, takže jde zjevně o francouzskou snídani). Na konci budete mít solidní přehled o tom, co Lumiérové (a jejich kameramani vysílání do světa) točili a uvědomíte si, že třeba přemýšlením, kam nejlépe umístit kameru, strávili podstatně víc času, než naznačuje zdánlivá primitivnost oněch filmů. Pro cinefily film z kategorie „viděl jsem a můžu zemřít“, pro studenty filmu užitečná učební pomůcka, pro všechny ostatní hodina a půl filmečků, které jsou tak krátké, že nikdy nezačnou nudit. 90% (27.11.2017)

Jestli ono se to pak nedělá trochu samo, poskládat dokument ze 108 milovaných krátkých filmů a nadšeně si okomentovat jejich bravuru a pionýrství. Co ale na tom, když to úžasně nasnímané svědectví doby vám bezpečně vezme dech téměř každým záběrem. Chválím rozdělení do smysluplných kapitol i komentář, který často jednoduše a názorně ozřejmí, jak se má pracovat s obrazem, prostorem a náladou scény. Luimérové měli pravdu - máte-li kameru, vydejte se s ní do ulic. (30.04.2018)